Otestoval jsem nový Linux Mint 19 postavený na Ubuntu 18.04, verzi s dlouhodobou podporou (LTS) vydanou v dubnu, která bude mít aktualizace dostupné 5 let. Jelikož LTS verze Ubuntu vycházejí jednou za 2 roky, tak i výraznější změny v Linux Mintu se objevují jen v této frekvenci vždy s vydáním nové hlavní verze. Jako dlouholetý uživatel Mintu jsem tentokrát zkusil betaverze 32bitového i 64bitového systému nainstalovat na různé počítače od virtualizovaných stroj ve VirtualBoxu na svém linuxovém notebooku (Core i5 2.generace, 16 GB RAM, serverové SSD) , VMWare na Windows 10 (desktop s Core i5 6.generace, 8 GB RAM a obyčejným SSD) až po vesměs fyzické železo svého staršího Dell Precision M4400 (Core2Duo, 4 GB RAM, obyčejný HDD), ještě staršího notebooku Acer cca rv 2008 (jakési Pentium M Dual Core, 2 GB RAM, HDD) a pak úplně nejstaršího desktopu ještě s AMD Athlon XP 2600+, 1,5 GB RAM a HDD (cca 2003), co nejen že je 32bitové jednojádro, ale chybí mu i dnes už klíčová instrukce SSE2, s čímž jsou zásadní problémy zejména se všemi hlavními webovými prohlížeči. Jaké dojmy z testování mám?