Od jara 2011 jsem převzal péči o zahradu rodinného domu, o kterou se do té doby staral děda. Táta jakožto panelákový člověk vnímá zahradu skoro jako utrpení, resp. minimálně jako něco, co o je holt potřeba se starat. Zastává tezi, že nejméně práce je s trávníkem, který se jen občas přejede sekačkou.
Tahle lenost je už z půlky realizací principů permakultury. Ale rozhodl jsem se, že když už má být na zahradě tráva, tak aspoň taková, která se dá na podzim sklidit a usušit. Ať už to znamená cokoli.
Obecně jsem ale chtěl, aby zahrada nebyla mrtvým trávníkem, ale něčím živým a jedlým, tedy něčím, co dává rozličné plody a užitek. Takže jsem se de facto stal královským zahradníkem. Začal jsem studium Zahradníkova roku od Čapka, ale brzy jsem zabrousil i do serióznější literatury. Tím, čím se teď asi nejvíc řídím, je alchymické pojetí od Wolf-Dieter Storla, jak jej představuje např. ve výtečné knize Zahrada jako makrokosmos.
Zahradníkův deník si vedu primárně soukromý, některé fotky, zkušenosti a postřehy ale budu zveřejňovat.
[pcig category=zahrada display=tree show=post_title links=subcategory_name,post_title hide_empty=true]
Obecněji na téma udržitelná kultura a permakultura:
[pcig category=permaculture display=tree show=post_title links=subcategory_name,post_title hide_empty=true]