Troi na Facebooku adoroval jádro a chválil českou snahu v rozvoji jaderné energetiky pokračovat.
Takto Reagoval Matyas Kotyk:
„Německo již schválilo úplný odklon od jádra do roku 2022, a také už i Francie, jako jeden z největších zastánců jaderné energie, uvažuje o odstoupení od jádra do roku 2050, se Česká republika vydává opačnou cestou a znatelně posílí svoje jaderné energetické zdroje- Boze muj :D (…) zkratka mi neprijde chytry investovat tolik penez do technologie jejiz budoucnost je nejista… vim, co bys mi na to rek: „treba se najdou dalsi loziska uranu.“ a ja bych rek: „a treba nenajdou.“ a tak dale (…) ale je fakt, ze jestli se tolik zemi odkloni od jadra, tak zbyde vic uranu pro nas… a treba vydrzi… klidne i tisic let :D“
Diskuse dál pokračovala v techno-optimistickém duchu, neřešily se ekologicko-společenské motivy ústupu od jádra v největších evropských zemích. Můj komentář je tedy takovýto:
O tom že uran dojde za 50 nebo 1000 let ale diskuse o stopce pro uran nejsou. Lidi prostě mají strach
- (a) z věcí typu Hirošima, Fukušima, Černobyl, apod., a potom
- (b) z jaderného odpadu jakožto strašáka na dlouho dopředu.
Jádro je vysokodenzitní zdroj energie, což na druhou stranu má i svá rizika. Když se oblast o poloměru třeba 40 km od jaderného zdroje stane dlouhodobě neobyvatelnou, tak to znamená ztrátu přes 5 000 km2. V případě ČR by to znamenalo ztrátu 6,3 % plochy území. Lidi v této oblasti je nutné někam přestěhovat. O kvalitě života v širokém okolí pak škoda mluvit. Zaručeně předejít havárii nejde, kdyby šlo, tak nikdy k žádným haváriím nedošlo. Lidi jsou prostě blbí, nedokonalí apod. Když dostanou moc silnou hračku, tak je otázkou času, než z toho vznikne průser. To je důvod kritiky jádra.
To, že je to oproti solárům a větrníkům levnější v přepočtu na kWh, a stabilně to může dodávat kvalitní proud bez přepětí, blackoutů v síti apod., o tom žádná. Z těchto perspektiv dodneška vlastně jádro beru jako fajn zdroj energie, ale ta temnější strana mince až tak fajn není.
Pokud už jádro, radši bych viděl v provozu mikroreaktory třeba na thoriové bázi o velikosti lodního kontejneru (unifikovaná velikost-to co se vozí i nákladními vlaky), co může jakožto relativně dost bezpečný blackbox bez jakékoli údržby dodávat asi 30 let proud pro celé sídliště, pak “stačí vyměnit články” („vyhořelé“ palivo by nemělo být zneužitelné pro bomby). Takhle se dá (a) vytvořit decentralizovaná síť vysoce stabilních zdrojů elektrické energie s minimálními náklady na dálkové přenosové sítě i na samotný provoz reaktorů, (b) výrobou těchto krámů v masovém měřítku se oproti dnešním prototypům může celá věc dostat na úroveň sériové výroby, (c) je možné mimořádně levně dostat proud i do odlehlých míst kdekoli na světě, atd. Otázkou je, k čemu to bude dobré. Náboženské a ideologické války to zřejmě nezruší. Lidskou blbost a morální úpadek to taky nezvrátí.
Pak tu může být celá řada tzv. alternativních zdrojů energie, čímž nemyslím větrníky ani solární panely, ale různé věci, které se ve spikleneckých teoriích označují jako zakázané zdroje „volné energie“. Vynálezci úžasných zařízení, co by energeticky “zachránily lidstvo”, mají tendenci záhadně mizet poté, co svůj vynález předvedou, patentují nebo nabídnou automobilce, veškeré vědecké podklady mizí s nimi atd. Těžko se k tomu „seriózně“ vyjádřit, když ty vynálezce ani vynálezy nemáme tímto nikde po ruce, snad jen lze přijít s kritikou, že podle termodynamických zákonů či jiných fyzikálních poznatků nic takového není možné atd. I kdyby možné bylo ledacos, důvodů, proč by takové vynálezy a znalci příslušného know-how měli být anihilováni, je pro ty, co mají ruce na kohoutech s ropou a plynem, dost. Pokud má dál existovat stávající světové zřízení, tak moc naději pro zásadní průlom v této oblasti nevěřím. Navíc si nějak nedovedu představit zdroj velkého množství energie, který by zcela záhadně netrpěl druhou stranou mince, podobně jako dnešní jaderná technologie.
Vedle thoria či jiných způsobů štěpení jádra, a zdrojů „volné energie“, tu je tolik citované plošné rozšíření obnovitelných zdrojů energie. Tak v tomhle jsem sám značným skeptikem (a to je důvodem, proč jsem jako znouzectnost měl tendenci obhajovat místo toho to jádro). Pokud chceme spotřebovávat tolik energie co dnes, resp. stále více než dnes, a chceme mít nejen energii, kdy se větru a slunci zachce, ale když si zrovna usmyslíme ji mít, tak jsou větrníky a solární panely k ničemu. Umíme vyrobit už dnes hodně proudu, ale neumíme jej moc dobře skladovat na dobu, kdy jej budeme potřebovat. (Hint: AA baterie ani autobaterie fakt nestačí.) Biomasu a další zdroje lze používat pro stabilní provoz turbín, ale pořád dokola narážíme na možnosti přírody a naši chamtivost po zdrojích. Pokud se bavíme o permanentně udržitelných zdrojích, tak jsou krom soláru v dnešní formě mimo hru i takové věci jako třeba rychlerostoucí dřeviny, biomasa apod. V obou případech se vysokého „výnosu“ dosahuje rychlým vyčerpáváním půdy. Pěstování řepky a dalších olejnin je to samé zlo. Monokultury, totální devastace edafonu, tj. humusových rezerv na Zemi v rekordně krátkém čase apod., to rozhodně nejsou permanentně udržitelné zdroje energie. Radši než to, budu mít před barákem obří jaderný reaktor a budu se modlit, aby to nebouchlo. (S největší pravděpodobností to nebouchne.)
No a pak tu máme ty opravdu „trvale“ udržitelné způsoby řešení problému. (Samozřejmě ne zcela trvale, protientropická aktivita organizující se živé hmoty vytváří jen lokální strukturu ve všeobecně narůstající entropii, ale to je zcela jiné měřítko než půl století, což je hrubý odhad maximální trvanlivosti současné formy společenského zřízení.) Ty jsou ale na rozdíl od těch předchozích (technokratických), racionální a podpořené obnovou opravdových Hodnot, znovupoložením důrazu na Kvalitu života a Opravdovost.
Nejde o to, jestli svítím 60W žárovkou nebo 20W úspornou zářivkou, ale jestli mám dům/byt se vším zařízením sám pro sebe, nebo je sdílený pro 10 lidí. Nejde o to, jestli moje auto žere 6 nebo 8 litrů/100 km, jde o to, jestli každý den najezdím do práce a z práce jednoprdelně 50 km (nebo i 4 km) a nebo pracuji doma nebo někde, kam dojdu pěšky a na kole. Nejde o to, jestli jedu na dovolenou do Chorvatska nebo do Řecka, ale o to, co to vůbec znamená „jet na dovolenou“ a proč vůbec máme potřebu jet co nejdál od domova. Nejde o to, jestli kupuju konvenční hovězí nebo biohovězí, ale jestli jím maso 3x denně a nebo jenom občas. Nejde o to, kolik mám dětí já, ale kolik se rodí dětí celkem. Nejde o to, zrovna prožívám příjemné smyslové potěšení, ale jestli jsem šťastný a ostatní taky…
Osobně jaksi preferuji tuhle cestu, protože ty ostatní podle mě dál podporují destruktivní cestu postavenou na iluzi dominance člověka/kultury nad přírodou a zaměňováním současné involuce na mnoha úrovních za kulturní evoluci, technologický/společenský pokrok a další rádobypozitivní věci, avšak ve skutečnosti sranec non plus ultra a příčina ekologicko-společensko-morální krize konce Kalijugy.
Jsem ale skeptikem v tom, že všichni jsou schopni včas provést nezbytný přechod. Podle mě navíc bez ohledu na to, co děláme, jak udržitelně se snažíme věci dělat, je při počtu 7 miliard obyvatel na Zemi dost obtížné zajistit, abychom pouhým vegetativním přežíváním Zemi „nevybydlovali“ (nespásali). rychleji než je zdrávo. Když na malou pastvu pošleme moc dobytka nebo jiného zvířectva, tak ta tráva taky neporoste pro potřeby zvířat 10x rychleji než obvykle. A pokud poroste, tak zase jen za dodávání energie zvenčí (např. umělých hnojiv) a jen než se tím edafon zničí, vyčerpá či erozí ztratí.
Doporučená literatura – knihy a články Daniela Quinna, Josefa Šmajse či Eliase Caprilese. Dále pak Dietera Wolfa Storla, Seppa Holzera a dalších.