Bylinkové vyvýšené záhony na zahradě aneb zachraňme včely a motýle

Místo Andrejovy řepky pro „bio“diesel na poli, nebo sterilních pravidelně stříhaných trávníků na dnešních zahradách by biodiverzitě minimálně hmyzu prospělo dát opylovačům bohatou pastvu. Včely, čmeláky, ale ty „motýle“ není těžké celý den až do večera na takovémto zarostlém kusu zahrady najít ve velkém. Květy levandule, yzopu, saturejky, dobromysli, ale i cibule, česneku či pórku, zdá se že včelám chutnají.

Fotogalerie dnešní kvetoucí zahrady zde

Zahrada a permakulturní principy

Jana Toušovská: teda, nevěděla jsem, že ty takhle taky zahradničíš :) … a aji my máme zahrádku pěkně zarostlou, nějak nestíhám plet, ale aspoň se to hezky svěže zelená, jako tobě ;)

Brozkeff: Já teď aplikuju poznatky moudré knihy, která to plení rozhodně moc nedoporučuje (takové ty permakulturní principy). Ten plevel jednak má zpravidla dost hluboký a rozvětvený kořenový systém, který zpevňuje půdu, zajišťuje vzlínání kapilární vlhkosti z hloubky i rostlinám, co zatím nemají hlubší kořínky, zabraňuje to vysychání půdního pokryvu (přirozený mulč), paradoxně to má často různý blahodárný účinky na jiné rostliny, a tak dále. Vlastně to nejhorší pro půdu je, když je neustále obnažená, nic v ní neroste, a je vystavená živlům. Člověk si udělal takovou zvrácenou estetiku, jako že např. odkvetlé květy je potřeba stříhat a vyhazovat, prostor mezi plodinou pěstovanou v řádcích má být pokud možno čistě hnědý a nic jiného tam nemá růst, atd. Naše mysli mají podobných konceptů desítky a ony se spouštějí už automaticky.