CUCHULAIN na Nyxu napsal(a) – 20:29:10 23.10.2011
Obecně se zaměřujeme na řemesla, pohanské tradice a zveme k tomu naše známé.
Také s tímhle zaměřením souvisí tzv „Učení kruhů“, kterému se teď věnujeme. Tuhle myšlenku k nám sice Robert Stojící medvěd (šaman Čerokí), každopádně se jedná o tradice naše – podle toho, kdo se účastní :-)
Jedná se o obnovu tradic a návrat k přírodě, přirozenosti, svobodě a pravdě.
Prozatím proběhlo jedno dvoudenní setkání a pokud má někdo zájem, nabízím z této akce skoro 8-mi hodinový záznam na DVD v ceně 530,- Kč včetně poštovného :-)
Také jsem v rámci tohoto projektu založil stránky http://KruhyZivota.cz, obecně slouží k předání základních informací a kontaktů na jednotlivé „Kruhy života“ – informace a kontakty budou postupně přibývat :-)
Takováto byla moje reakce:
Je Kruh života spíš
a) nějaká životní filosofie / spirituální systém, nebo
b) model pro fungování skupin/komunit, nebo
c) něco úplně jiného?
Na mě to v současné podobě působí smíšeným a chaotickým dojmem, kdy to je takový kočkopes mezi (a) a (b) a pořádně vlastně ani jedno.
Bez konkrétnějších informací nemám žádnou motivaci si pořizovat jakési DVD, byť je na něm 8 hodin jakéhosi záznamu. Nešlo by průběh takového setkání popsat na webu?
Co mě hodně zarazilo bylo tohle sdělení: „Důležité je, aby jádro dokázalo vyloučit ze svého středu člověka, který nesdílí stejnou základnu a vášeň.“ To dost radikálně odporuje tezi, aby „složení jádra bylo hodně různorodé“ a „Všichni členové jádra mají stejný hlas“. Jak může být množina zároveň hodně různorodou a zároveň totálně homogenní co do „základny a vášně“ (což vlastně moc netuším co je, překládám si to jako „názor na věc“, „ideologické brýle“)
Tu větu čtu tak, že „kruh života“ je označením způsobu vedení lóže/sekty a ne otevřeného společenství oslavujícího člověka a život. Nejzásadnější rozpor je v tom, že na první pohled se kruh života snaží působit jako způsob, jak udělat komunitu lidí žijících v pravdě, ale pod slupkou je pravý opak.
Znáš Peckův koncept vytváření komunit? Mrkni sem na výpisky z knihy: http://komunity.vsieti.sk/node/8
Klíčová teze je tato:
Komunita je a musí být všeobsažná.Velkým nepřítelem komunity je výlučnost. Skupiny, které vyloučili odlišné lidi, protože byli chudí nebo pochybovační nebo rozvedení nebo hříšní nebo jiné rasy či národnosti, nejsou komunitami; jsou to klišé – vlastně obranné bašty proti komunitám. Trvalé komunity musí bez výjimek klopýtat přes stupínky, jimiž se blíží k všeobsažnosti. Ale pro většinu skupin je jednodušší vylučovat než shrnovat. Kluby a korporace jen málo myslí na to, aby byli všeobsažné, pokud jim to nepřikazuje zákon. Na druhé straně opravdové komunity, chtějí-li komunitami zůstat, vždy směřují ke svému rozšíření. Komunity se neptají: “Jak si zodpovíme; že jsme přijali tuhle osobu?” Místo toho se ptají: “Bude ospravedlnitelné, když tuto osobu nepřijmeme?” Ve vztahu k jiným seskupením podobné velikosti a účelu jsou komunity vždy relativně všeobsažné. ( — s46)
K té druhé části citátu od Pecka ještě doplním toto. Jsou křesťanští kněží, co nechtějí na základě osobní anamnézy zájemce zájemceo křest pokřtít, protože je bezvěrec, pohan, nebo co. To je ta stejná omezenost. Svatopluk Karásek argumentuje velmi trefně tak, že tímto aktem se kněz místo pozice pokory před Bohem troufá stavět na jeho místo, aby rozhodoval o tom, má-li člověk právo na to být křesťanem, dojít království nebeského a života ve věčnosti … upřením křestu se člověku de iure upírá tento duchovní cíl a na této rovině dochází k porušení přikázání desatera „Nezabiješ“, neboť co jiného je tento rozsudek (upření účasti na životě věčném) než duchovní vraždou?
Analogicky podle mě platí, že New age skupina, co hlásá universální lásku, poznání absolutní pravdy, jednoty v rozmanitosti, apod., vlastně namísto směřování k té tolik zprofanované „Jednotě“ vytváří kolem sebe skleník, tj. aktivně podporuje další vyhraňující tendenci „my vs. oni“ a jen další posilování duality, o které se zároveň hlásá, kterak je třeba ji překročit, neboť je ve formě ega kořenem všeho zla. Považuji takováto selhání za vzorný příklad těžké nevědomosti. Přitom obyčejná logika by dokázala tento rozpor okamžitě najít. Ironií je, že právě tato logika, která by dokázala upozornit na odbočení od cesty takto hrubého charakteru, je tak často příznivci New age směrů po vzoru středověkých misomusů odmítána jako „zlá racionalita“.
