…aneb Tento týden in a nutshell (tedy v kostce) :-)
Už jen podle mé blogové neobvykle nízké aktivity se možná dalo poznat, že na takové „drobnosti“ jako psaní příspěvků někam „na ty Internety“ mi jaksi nezbýval čas — a ani nálada, nutno dodat ;-)
Zkusím to teď vzít co nejstručněji, neboť nemám chuť psát nějaké elaboráty. Ale jak mě pravidelní čtenáři znají, vždy když něco takového na začátku příspěvku napíšu, je to pak čtení na 20 minut (což znamená, že nikdo to nečte, případný zoufalec si určitě přečte jen začátek a konec příspěvku, případně některé komentáře a nezapomene připsat nějaký erudovaný vlastní. Známe :ep)
Brigádička Ano, je tomu opravdu tak! Za mrzký plat, ve výrobní hale koncernového podniku, err… tedy vlastně akciové společnosti DEL dělám od pondělí do pátku nejrůznější činnosti („pro zábavu i poučení“, vychází každých 14 dnů, cena lidových 1,20K, …)
Pokud má někdo dojem, že jsem se zbláznil, jak může odmaturovavší gymplák chodit na ranní směnu obrušovat nějaké měděné hranoly, strkat do děr v plechu nýty, ohýbat v lisu plechy, přidržovat plechy při bodovém svařování nebo provádět jednu z řady vskutku zaujímavých činností na klempírně nebo i v jiné části haly — ten dojem o zešílení brozkwe je pochopitelně oprávněný a takovou psychiatrickou diagnosu podepisuji v plném rozsahu :-)
O co mi tedy jde? No, vydělat pár korun mimo jiné taky. Ovšem kdyby to byl jediný a hlavní důvod, tak nepůjdu dělat (a ještě legálně, na pracovní smlouvu, se všemi těmi odvody etc.) nic takového, a buď vymyslím něco intelektuálnějšího, nebo odjedu do ciziny, nebo si půjdu vsadit sportku, kterou vyhraju, nebo zkrátka něco takového, kde je za málo práce hodně peněz :]
Leč jelikož jsem usoudil, že mi nějaká změna prospěje (abych pak jako budoucí psycholog, novinář, programátor nebo cože to vlastně možná jednou budu věděl i cože to vlastně je onen úžasný pocit být ne tím „white collar“, ale „blue collar“ :-) Dále, bez toho bych měl červen až příliš volný (trpěl bych pak trudomyslností a dalšími neduhy, a je známo, že devět z deseti polárních výprav zahynulo právě na trudomyslnost, že) a to nemůžeme dopustit! No a pak jsem chtěl vyzkoušet, jaké že to je chodit brzo spát i vstávat (tedy pravý opak toho, co dělám běžně už několik let — odchod spát někdy mezi půl druhou až půl čtvrtou ráno, a vstávání podle toho, jestli je víkend, v tom případě v 11 nebo o půl dvanáctí, nebo jestli byla škola, a to bylo v 7 ráno…) S hrůzou jsem zjistil, že chodit spát v 10 večer a vstávat v 5 ráno znamená překvapivě jiný pohled na život, a překvapivě málo volného času! (Po práci, kolem třetí odpoledne bylo potřeba provést nezbytné činnosti jako třeba dvouhodinovou vycházku do přírody, hodinu a půl trvající kreslení geometických tvarů a jiných nesmyslů a podobně, a pak skoro každý den nějaké přednášky, návštěvy čajovny a podobně zásadní věci…) A taky zajímavé zjištění, kterak vypadá město i všechno venku krásně v těch půl šesté ráno, kdy zlatavé sluníčko provětluje opar nad zemí, etc. :]] „Wooow!“ :D
Pracovat budu až skoro do konce června, takže pokud někdo měl pocit, že příliš nechodím „do společnosti“, málo vysedávám u ICQ a jiných elektronických prostředků komunikace nebo tak nějak vůbec si na asociála hraju až moc, tak bych jenom upozornil, že málo času budu mít i nadále a u toho počítače i jinde toho tak moc nestrávím ;)
Jo a ještě abych shrnul první dojmy z práce :e) První dva dny jsem brousil takové fajnové měděné hranoly na železném rotačním kartáči, a se sluchátky na uších (Koss Spark Plug, samozřejmě :D) se to pracovalo jedna radost :] Tracklist nebo albumlist toho, co jsem si vybral pro takový pracovní poslech tu radši ani ukazovat nebudu, je to příliš alternativní a pak bych vypala jako ještě větší exot než si to o mě každý myslí. Takže to teda ne.
A dál jsem už dělal skoro všechno, co se na té klempírně dá dělat (v rámci mé ne-kvalifikace v oboru, že). Hrál jsem si s takovým príma vzduchovým udělátkem na dělání nýtů, popostrkoval jsem do jednoho lisu plech pro jeho ohýbání, popostrkoval jsem jiný plech do jiného lisu na udělání takové té chladící „žaluziové“ mřížky, vyvážel jsem odpadky z haly do kontejneru, a tak dále. Jednoduše řečeno: většinou dokonale jednotvárné činnosti, které mají velikou výhodu v tom, že u nich není potřeba kdovíjak intelektuálně přemýšlet a dá se tak de facto celou pracovní dobu meditovat xD (No, zatím mně žádný lis nerozdrtil ruce, takže to je oukej! ;ep)
Takže jaké z toho je ponaučení, milé děti? Brigáda ve fabrice je fajn věc a je velevhodná pro každého intelektuála, aby na chvíli zapomněl na ty filosofické nesmysly, které normálně musí pořád řešit ;e)) Jasná náplň práce, nutná disciplína při brzkém vstávání, nutnost rozumně si rozplánovat odpoledne (umění time-managementu!) a tak…
Přednášky, čajovny, žďárské oslavy, Brno… To už si nechám na jindy. Nějak jsem to povídání o brozkwičkově [možná první a zároveň poslední] manuelní brigádě zase přetáhl a kdybych dál pokračoval ve všech těch velezajímavých věcech, co se teď v týdnu a o víkendu přihodily, nečetl by to už opravdu nikdo :] Pochybuji, že někdo kompletně přečetl i tohle xD
Takže jenom stručně na co se můžeš příště těšit, milý čtenáři: report ze čtvrteční zenové „meditační přednášky“, minireport z páteční čajovny, report z průběhu oslav 400letého výročí povýšení Žďáru na město, a pak historky z mé dnešní exkurze do Brna za účelem absolvování první části anglických zkoušek (FCE) – kterak jsem ráno zaspal, kterak jsem se potkal s kršnovci, až jsem si domů dovezl jejich novou knížku, nebo kterak jsem málem dojel cestou zpátky až do Havl.Brodu nebo snad do Prahy … takže zatím skončím, ne? ;-)
Pozn.: Kdy se k tomu všemu dostanu, abych to ještě nějak sepsal, moc netuším, neboť od pondělí zase pracuju, v úterý si jedu na koncert Devy Premal (a prospím se pak na středeční směnu krásné a dostatečné dvě a půl hodiny), pak v pátek večer odjíždím na druhou část FCE, která je v sobotu od rána někdy do půl třetí odpoledne, načež se bleskově přesunuju do Prostějova, přímo na svou celostátní obhajobu sočky, …
