Tvrzení: “Místní výrobky jsou ekologičtější než dovážené výrobky.”
Jak to je doopravdy: Koncept “food miles” je heuristikou pro rozhodování a vychází z toho, že dovážené výrobky zahrnují dopravu, při které se spalují fosilní zdroje. Představa toho, kolik tisíc kilometrů nacestovala ovčí vlna z Nového Zélandu nebo banány z Hondurasu evokuje obrovské množství zbytečně spálené nafty na přepravu, zejména pokud to lze vypěstovat/vyrobit i místně. Nabízet na základě tohoto argumentu místní výrobky jako ekologičtější je pak marketingově snadné, protože to odpovídá “selskému rozumu” a není potřeba nic komplikovaně vysvětlovat. Ekologickou image dnes vytváří prohlášení se za “lokáložravce” (locavore).
Na Facebooku jsem u svých kontaktů opět zaznamenal šíření informačních videí o charakteru dnešních peněz. Po trilogii Zeitgeist a dalších výpravách za spiknutími všeho druhu jde tentokrát o 
V