Ekologický mýtus místních potravin

100 Mile Diet

Tvrzení: “Místní výrobky jsou ekologičtější než dovážené výrobky.”

Jak to je doopravdy: Koncept “food miles” je heuristikou pro rozhodování a vychází z toho, že dovážené výrobky zahrnují dopravu, při které se spalují fosilní zdroje. Představa toho, kolik tisíc kilometrů nacestovala ovčí vlna z Nového Zélandu nebo banány z Hondurasu evokuje obrovské množství zbytečně spálené nafty na přepravu, zejména pokud to lze vypěstovat/vyrobit i místně. Nabízet na základě tohoto argumentu místní výrobky jako ekologičtější je pak marketingově snadné, protože to odpovídá “selskému rozumu” a není potřeba nic komplikovaně vysvětlovat. Ekologickou image dnes vytváří prohlášení se za “lokáložravce” (locavore).

From Tomkins, J. (2012). Introduction to Sustainability. University of Illinois. Coursera.org

Hodnota počtu nacestovaných kilometrů ale neříká nic o tom, jaká je absolutní emise skleníkových plynů a spotřeby zdrojů vůbec. Zanedbáváme skutečnost, že asi 85 % energie se spotřebuje na výrobu a jen asi 10 % na cestu, z toho ještě půlku spolkne dovoz autem ze supermarketu do domácnosti. Když si na místní trh v nedalekém městě dojedeme autem, spálíme víc, než když všechno nakoupíme v supermarketu, kam dojdeme pěšky, byť věci ze supermarketu jsou z druhého konce světa. (Ruez, 20121)

Když se pokusíme v místě, kde není dost teplo, pěstovat rajčata a skleníky vyhřívat, spálíme nesrovnatelně víc, než kdybychom si rajčata vozili ze Španělska.

Krom toho, když přestaneme kupovat výrobky ze zemí třetího světa, kde jsme předtím učinili tamější obyvatelstvo závislé na příjmech z prodeje zboží určeného k exportu do vyspělých zemích, tak prohloubíme rozdíly mezi bohatým Severem a chudým Jihem, protože si kapitál ponecháme soustředěný u nás (Balingall & Winchester, 20082).

Podobných heuristik, tj. schémat pro snadné rozhodování, která jsou navíc zdánlivě v souladu se zdravým selským rozumem, máme v oblasti pro-environmentálního chování více. Vzhledem ke složitosti a provázanosti „všeho se vším“ a abstraktnímu charakteru řady věcí ale mnohdy tyto heuristiky vedou k nesprávným výsledkům.


1 Ruez, D. (2012). Food Miles. In: Tom Theis & Jonathan Tomkins (Eds.). Sustainability: A Comprehensive Foundation. Connexions. http://cnx.org/content/m38680/1.4/

2 Ballington, J. & Winchester, N. (2008). Food miles: Starving the Poor? University of Otago: Economics Discussion Papers. http://www.business.otago.ac.nz/econ/research/discussionpapers/DP_0812.pdf

Autor

Martin

Pracuji jako ajťák a grafik na volné noze, zejména ale pro brněnskou firmičku vyrábějící ekodrogerii. Dále působím v brněnském systému místní směny Rozleťse, Českém zahrádkářském svazu, České psychedelické společnosti, spolku Archetypal a Mezinárodní komunitě dzogčhenu. Asi mě baví kumulovat různé funkce a přidávat si spoustu práce. Lidi o mě říkají, že jsem multifunkční, což je asi trochu pravda :-) Chcete mě podpořit? BTC: 37mf2FJR26Ce3DxMkocukJDgB1eVjasnZB, příp. PGP podepsané adresy dalších kryptoměn.

Jedna myšlenka na “Ekologický mýtus místních potravin”

  1. mě tada pro koupi lokálních produktů motivuje udržení peněz v regionu, vidina bohatých členů mé geografické komunity a také mých potenciálních zákazníků… tudíž čistě egoistické hledisko =)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *