Archiv příspěvků ze starého mikroblogu Řeka.
Zapojil jsem se na Xchat, Líbím se ti, Lidé.cz a další podobné servery na stádovitou výměnu bla bla bla. Inspirativní a poučné.
Až budu v Brně, ještě si zajdu do McDonalda na hamburger a kolu.
Je to celé takové pohodlné, příjemné a vyvolávající letargii.
Mám zkušenosti se dvěma skupinami lidí: První skupina nechápe, co chci říct. Já říkám bla bla bla a druhá strana odpovídá ble ble ble, ale k ničemu to nevede. Existuje jakási propast mezi těmi stranami. Jedna ví a druhá neví. A chybí intelektuální kanál, kterým tuto nevyváženost vyrovnat.
Druhá skupina je na stejné nebo podobné úrovni a ta chápe. Tedy už není moc o čem komunikovat.
Obohacuje mne až skrytá třetí skupina, početně naprosto zoufale malá. Tam existuje vztah nevyrovnaný, ale partnerský. A ta druhá strana mi je ochotna něco předat. Takových lidí si maximálně vážím a cením. Je jich však jako šafránu.
Trpím určitým problémem, že mi kontakt s prvními dvěma skupinami, tedy valnou většinou lidí, mnoho nepřináší a nevím, jak s většinou takových lidí vlastně interagovat.
Času je zatím dost.
V rámci své životní defragmentace zjišťuji, že se mi absolutně přestalo chtít cokoli psát a téměř jakýmkoli způsobem s druhými komunikovat písemně. Jelikož jsem již dávno zjistil tu skutečnost, že aby se idea předala použitelně a nebyla pochopena úplně jinak než je zamýšleno, je třeba to popsat hrozně zdlouhavě a pracně.
„Per huba“ v reálu to je snazší, netřeba tolik popisovat slovy, a když už ano, je to rychlejší než to pracně strukturovat a psát.
Na závěr ještě jeden postřeh ze života: žít v téhle společnosti je tak neuvěřitelně jednoduché!