V rámci své životní defragmentace zjišťuji, že se mi absolutně přestalo chtít cokoli psát a téměř jakýmkoli způsobem s druhými komunikovat písemně. Jelikož jsem již dávno zjistil tu skutečnost, že aby se idea předala použitelně a nebyla pochopena úplně jinak než je zamýšleno, je třeba to popsat hrozně zdlouhavě a pracně.
„Per huba“ v reálu to je snazší, netřeba tolik popisovat slovy, a když už ano, je to rychlejší než to pracně strukturovat a psát.
Na závěr ještě jeden postřeh ze života: žít v téhle společnosti je tak neuvěřitelně jednoduché!
