Zákaz otroctví a nucené práce v EU

1. Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví.
2. Od nikoho se nesmí vyžadovat, aby vykonával nucené nebo povinné práce.

— Článek 5 Listiny základních práv Evropské unie

Sice v „tradičním“ otroctví nebo nevolnictví, jak jsme se to učili v hodinách dějepisu, opravdu už moc lidí — zejména v EU — není, v nevolnictví finančním je lidí víc než dost. V mírnější formě je to jen klasické známé „nesmí mě vyhodit z práce, protože nebudu mít příští měsíc na nájem“, často se k tomu ale přidává i osobní zadlužení a nutnost 10, 20, 30 nebo 40 let splácet dluhy s úroky bance, lichvářovi nebo někomu dalšímu.

Pokud není problém to celou dobu splácet, tak hurá; pokud ale vnější faktory způsobí neschopnost splácet, tak žádné hurá. Za tímto účelem existuje „pojištění neschopnosti splácet“, které by si každý rozumný člověk měl sjednat, když se rozhodne jít do dluhu, přesto se může stát,  že událost, která nastala, zrovna takovým pojištěním krytá není. Pojistit všechny eventuality nejde, takže se vždy jde do menšího či většího rizika.

Zadlužit se prakticky na celý život při pořízení bytu nebo domu, na kratší dobu při pořízení takového auta, se nepovažuje dnes už vůbec za něco jako „nevolnictví“ — je to naprosto normální, „přirozené“ a jde jen o to, jak se zadlužit „chytře“, abych teda sice celý život splácel barák, ale na stáří jej konečně měl, mohl jej třeba prodat, a z výnosu pak dokrývat důchod, který by spoléháním se jen na stát mohl být jen almužnou.

S povinností pracovat, abych se mohl z finančního nevolnictví vyvázat (vykoupit), se pojí druhý bod Článku 5. Zeptejte se lidí, jak jsou s prací, kterou dělají spokojení, jak moc jim přijde smysluplná, užitečná, hodnotná, jaké pocity z ní mají, a jak moc musí „oddělovat pracovní a osobní život“ (jak se doporučuje pro zachování duševního zdraví a jak s úspěchem prováděli i nacističtí pohlaváři, kde v práci dostali příplatek za vynalezení laciného vylepšení, jak do dobytčáku nacpat víc židů, načež doma byli vzorní otcové, co se vzorně starali o ženu i o děti).

Za pokrok bych považoval, kdyby se nejen zvyšovalo HDP, ale proměňovala se představa „svobody“  směrem k tomu, že většina lidí nebude muset dělat práci, která místo aby přispívala k všeobecnému blahu a udržitelné existenci, žije z generování „hodnoty“ zneužíváním levné pracovní síly v levnějších zemích,  vyčerpávání půdy i neobnovitelných zdrojů, generování odpadu, případně jen z finančních spekulací (nejvyšší stupeň abstrakce).

Je to jen námět tomu, kterým směrem směřovat „pokrok“. Je důležité si připomenout, že základy dnešní přebyrokratizované Evropské unie vznikly těsně po konci druhé světové války s cílem vybudovat mezi evropskými zeměmi hospodářské vazby, aby země na sobě byly hospodářsky natolik závislé, že proti sobě nepovedou válku, namísto toho konflikty budou řešit mírovějšími cestami. Což se jak vidíme docela povedlo a z tohoto hlediska je nutné na projekt „evropské integrace“ nahlížet v trochu pozitivnějším světle.

Autor

Martin

Pracuji jako ajťák a grafik na volné noze, zejména ale pro brněnskou firmičku vyrábějící ekodrogerii. Dále působím v brněnském systému místní směny Rozleťse, Českém zahrádkářském svazu, České psychedelické společnosti, spolku Archetypal a Mezinárodní komunitě dzogčhenu. Asi mě baví kumulovat různé funkce a přidávat si spoustu práce. Lidi o mě říkají, že jsem multifunkční, což je asi trochu pravda :-) Chcete mě podpořit? BTC: 37mf2FJR26Ce3DxMkocukJDgB1eVjasnZB, příp. PGP podepsané adresy dalších kryptoměn.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *