Pro velký úspěch pokračuji v líčení svých čerstvých vysokoškolských zážitků ;-)
Ve středu 19. září jsem strávil většinu odpoledne na tzv. „orientační hře“, což byla taková běhací akce po Brně pro studenty 1. ročníků FSS, aby se „zorientovali“, našli si nějaké kamarády, pobavili se etc. Na akci se přihlásilo 40 lidí, ti byli rozděleni do 8 týmů po 5 lidech. Zařadil jsem se do týmu číslo 5. První tři týmy vyběhly o půl třetí, tým čtvrtý, náš pátý a šestý se rozběhnul v 14.35 a zbytek šel o dalších 5 minut po nás. Šlo o to zvládnout na různých místech centra Brna určité úkoly a doběhnout do cíle v nejkratším čase. Nebylo to nic těžkého, žádné komplikované šifry. Jelikož náš tým měl jednoho člena na berlích, žádný běh jsme nedělali, a pěkně způsobně šli od stanoviště ke stanovišti. A světe div se, po asi dvou hodinách jsme se dostali – jako absolutně první – do cíle. Dokonce dřív než ty týmy, co šli před námi. No, asi to ostatní nějak flákali ;-)
Co však bylo nejzajímavější: Při vyhlašování výsledků jsem se dostal k seznamu účastníků, a zjistil jedu moc zajímavou věc: jeden z mých spoluhráčů v týmu, Filip, je vlastně člověk, kterého už nějaký ten pátek z internetu znám :D a to jsem s ním dvě hodiny běhal po městě, aniž bychom o sobě věděli :] Inu, taková zajímavá náhoda to je, že. Diví se tomu snad někdo? Já už ne.
Co se týče bydlení: Je tomu skutečně tak, po týdnu provizorně stráveném u babičky ve sklepě jsem konečně nastěhován do panelákového bytu na Vinohradech.
Je to tu zatím celkem dobré. Vybavené to je, takové prosvětlené to je, v pěkné lokalitě, s fajn spolubydlícíma, rychlý internet, 50 m daleko supermarket, … no co víc si přát. Snad to kazí jen dosavadní trápení s novým notebookem, kde s ani ne 512 MB RAM provozuji nenažrané Visty. Ještě jsem se nedokopal si sehnat ten další gigabajtový modul, ani nainstalovat SUSE Linux, který by fungoval řádově rychleji než Microsoftí Produkt. No, aspoň že to na baterku vydrží oněch kýžených 6 hodin provozu :-)
A nakonec stručný report z akce, z které jsem se v neděli odpoledne vrátil: Další seznamovací akce, nicméně tentokrát třídenní, a to pro „psychology v rozkvětu“, s názvem „Psychointegrák 2007“.
Místo konání: tábor Zouvalka, u Prýglu. Pořadatelé: Druháci. Průběh akce: Chaotický opožděný příjezd, uvítací pivo, seznamovací házení míčku, jiné seznamovací akce venku na hřišti, na trávě i uvnitř, jídlo, diskuse, … etc. etc.
Bylo to skvěle vydařené, super lidi, super počasí, super atmosféra, tedy až na „milého“ pana Správce. Toho se však na závěr pobytu podařilo vysoce kvalitně „srovnat“ fantastickým „pozitivním vyjednáváním“ reprezentovaným „Machem“, členem naší „expedice“. Mimochodem za zmínku stojí další zajímavost, že s tímto člověkem jsem se až příliš dobře seznámil, přičemž nakonec jsem se dozvěděl mimo jiné, že se dobře zná s Galenem a tak … no tak jsem mu navrhnul, ať se někdy ukáže ve Skleněnce na Sešlosti, neboť toto setkání by nepochybně svou přítomností zkvalitnil ;-)
A taky mi doporučil jistou vietnamskou tržnici na Olomoucké, kde koupil za téměř směšnou cenu rýžový čajový porculán, mňamózně-famózní zelený čaj a jiné rekvizity pro spokojený život – tak se tam půjdu ASAP podívat ;-)
Cestu zpět jsme v šestičlenné expedici „odvážných“ šli pěšky po turistické značce po druhé straně Přehrady. Cesta byla za daného počasí a osvětlení úplně fantastická. Závěrem tedy shrnuji akci za mimořádně dobrou a zdařilou, velice pozitivní a inspirativní.
Pondělí byl den zběsilý, neboť kontinuální přednáškování od 8 ráno do 6 do večera je opravdu zabijácké. Pro příště bude intenzivnější duševní a kofeinová příprava nutná.
Večer se uspořádal první Integrační sraz. Nejprve u „Dudáka“, po půlnoci, kdy nám tam zavřeli, se Odvážní vydali — jak jinak než do Skleněnky :D
A co dodat, že opět to bylo — inu, vééélmi zajímavé :D Opět se zadařilo potkat „staré známé“, opět se diskuse stočila k tématům metafyzickým a opět jsem si neodpustil zamotat se do morfické rezonance… ovšem odvážně jsem otevřel i další velice zajímavé téma, které ještě má určitě co říct, a tím je manželství jako vztah. K čemu takové manželství je? Je lidem přirozené nebo to je experiment, co tu (mizerně) funguje jen pár tisíc let? A nebo to tu bylo, nicméně v novém éonu už to nemá místo? Neochota dnešních lidí se do takového vztahu hrnout, k tomu vysoká rozvodovost nepochybně na něco ukazuje. Křesťanství tu bylo, lidstvu pomohlo i uškodilo, vyspělé země se od něj odvracejí a potácí se v bláznivém, nestabilním a nebezpečném postmoderním světě, kde převládá indifferentní či atheistické stanovisko k Bohu i bohům, a směřujeme do éry nové. Spirála se již téměř otočila (označení Kruh času je špatné, nenabízí žádnou útěchu, neboť ukazuje, že se vše opakuje bez zvýšení jakýchkoli kvalit)…
(Zde přenechávám prostor pro vášnivou diskusi Vám, čtenářům. ;-))
