Přes všechna negativní očekávání se mi oslava příchodu nového kalendářního roku neobyčejně líbila. Ale nechápu, jak je to možné.
První návrh kterak strávit Silvestra přišel od Lithin, ovšem jelikož by se jednalo o akci lidí, které vůbec neznám, a navíc ve zcela zapadlém místě na Vysočině, kam na Silvestra a odkud na Nový rok téměř neexistuje spoj ze/do Žďáru, čekal jsem na jinou příležitost.
Ta přišla jak jinak od spolužáků, že se bude slavit v budově (bývalého) Hifiklubu, pro kalby optimálně zařízených prostorách (empiricky to ověřený fakt! :e)) Tak jsem si řekl – proč ne! Jenom jsem předpokládal, že se mi tam bude několik věcí velenelíbit – především tedy zcela samozřejmé kouření (a vzhledem k praktické nevětratelnosti prostor i kvalitně nedýchatelný vzduch) a pak ještě komplikace z důvodu absence Míry na akci. A pak ještě určité komplexy nepatřičnosti, které se mi dříve dostavovaly v okamžicích, kdy se nebylo možno s kýmkoliv rozumně bavit – opět viz absence Míry.
Tentokrát však bylo všechno jinak! A vůbec netuším, čím to bylo! Ne, že by se nekouřilo. Ne, že by se nepilo. Ne, že by nebyly problémy z absence Míry … to všechno tu bylo i tentokrát, ale tentokrát se mi prostě akce líbila a užíval jsem si ji, jako nikdy dříve. A to jsem prosím ani nepatřičně nepil, ani nehulil, ani nedělal cokoliv extraordinérního, co by takovou náhlou změnu mohlo zapřičinit.
Než budu pokračovat v popisu událostí, jak se semlely, udělám takové intermezzo. Než jsem vyšel z domu na Akci, vzpomněl jsem si na Silvestra 1992. Ano, žádný překlep to není, opravdu rok tisíc devět set devadesát dva. Tehdy mě bylo 3 a půl roku. A vzpomněl jsem si na krátký rozhovor, který jsem tehdy měl s babičkou (volně parafrázuji):
Já: „A babi, to už nikdy nebude znova rok 1992?“
Babička: „Ne, teď bude rok 1993.“
Zdánlivě na tomto fragmentu rozhovoru není nic zajímavého, až na poněkud podivnou otázku ohledně linearity času. Pozoruhodné je ovšem to, že tehdy mě byly necelé čtyři roky, a pak především to, že jsem si právě na tento okamžik života vzpomněl včera večer. Vzpomínek z takto raného dětství mám opravdu velice málo. (Jediná další vzpomínka, kterou si dodnes vybavuji, a to s naprosto detailní přesností, je když jsem poprvé spatřil svého bratříčka … to mě byly necelé tři roky, tuším.)
Zpět k popisu včerejších událostí. Předpokládaje akci typu BYOB, vzal jsem si ze sklepa část pivních zásob Starobrna, které jsme na Vánoce dostali :) Takže jsem vzal jednu jedenáctku, jednu dvanáctku a jednu čtrnáctku (Barona Trencka). Následné vybalení těchto piv na akci způsobilo menší salvu smíchu, jaké patoky si to nesu (ostatně o tomto je zmínka již v minulém článku :). Opravdu nevím, co všichni proti Starobrnu mají – přinejmenším tato tři piva byla normálně pitelná a mě chutnala :ep … ale co bych přesvědčoval odpůrce o kvalitě tohoto piva, to ať si dělá pivovar sám – můj problém to není, já proti němu zatím nic nemám :]
Nutno dodat, že nějak mi nebylo včas řečeno, že se stejně nakoupilo pivo hromadně „pro všechny“ … no, vypil jsem si ty svoje „patoky“ a byl jsem spokojenej, možná tam kvůli tomu zbyl nějakej ten gambáč – někdo ho určitě dopije i tak :)
Nyní zjevné rozdíly, kterých jsem si všiml, oproti poslední hifiklubácké akci, které jsem se zúčastnil:
Nějak podezřele málo se tam kouřilo. Žeby se už lidi řídili novoročními předsevzetími?
Potom, co se kolem jedenácté večerní zapálily vonné tyčky, kouřilo se ještě míň. Žeby vůně tyčinek snižovala chuť na cigaretu? Hmm…
Nikdo se tam nepoblil, pokud si to dobře vybavuji o:-)
Bylo až podezřele málo konfliktů ohledně přehrávané hudby. (Neobyčejně dlouho se tam dokonce udržela hrát i mnou dosazená Znouzectnost a později i Blind Guardian (!))
Bordel Silný nepořádek způsobený nechutí zúčastněných o udržení nějakého stupně čistoty (pochopitelně podpořen absencí již několikrát zmiňovaného Míry) byl víceméně stejný předchozí akci. Tentokrát se dokonce objevil bonus ve formě převrhnutých uhlíků z grilu (použitého pro vytápění místnosti :D) na koberec. (Pokud bych nezasáhl a většinu uhlíků hned neuklidil, asi by se z toho koberce vytahovaly doteď … i když nutno dodat, že tomu koberci už snad ani nijak uškodit nejde :e))
Zásadní rozdíl oproti všem předchozím podobně laděným oslavám byl ovšem úplně jiné subjektivní vnímání celé akce. Právě nedostatky výše uvedené mě vždy kazívaly výsledný dojem, někdy i dost zásadním způsobem… tentokrát však „NE – když zábava, tak pro všechny!“ Zkrátka jsem celou dobu byl jakoby nad věcí (těžko se to dá popsat), a chybky mě tak vůbec, ale vůbec netrápily. (A tak jsem se tam celou dobu usmíval jako měsíček na hnoji, a vůbec bych se nedivil, kdyby si někdo o mě pomyslel, že jsem si asi předtím dal jointa ;-)) Půlnoční přípitek na náměstí, mávání socialistickým rudým transparentem „Hifiama Žďár nad Sázavou“, který jsme našli na půdě a takové všechny ty spontánní věci okolo se mě neskutečně líbily, ačkoliv rozum by se podivoval nad tím, jaký je vlastně důvod celé té oslavy…
A to všechno jsem prosím konal v téměř střízlivém stavu! (Snad mě nechce někdo tvrdit, že ze tří piv za celý večer jsem mohl být nějak výrazně mimo… kromě toho jsem se potom až do ranních hodin, kdy jsem se odebral domů, popíjel doma připravený pu-erh z termosky :))
Takže asi tak. Za celý večer jsem pořídil téměř 200 krásných, leč veřejně zcela nepublikovatelných fotek, o půlnoci popřál světu samé pozitivní věci (zajímalo by mě, jestli to bude nějak v tomto roce poznat :ep), a „s duší v míru“ se odebral kolem půl čtvrté ráno domů.
K povšimnutí z toho celého stojí především fakt, že Silvestr se dá užít i bez nutnosti se ztřískat pod obraz… a že není nutné strávit Nový rok s krutými bolestmi hlavy :ep