Povinná popularizace vědy formou komiksu?

 ratparkV roce 1977 udělala parta výzkumníků sérii myších experimentů, jak bude krysám chutnat morfinový cukerný roztok,

A) když budou izolované v klecích, jak se to u podobných drug self-administration experimentů dělá standardně (a implikuje se z výsledků u opiátových drog, že kdyby se podobně volně daly drogy k dispozici lidem, ze všech by se stali okamžitě feťáci)

B) když budou v příjemném prostředí, a především, s dalšími krysami

Výsledky jsou velmi zajímavé a doporučuji pročíst si celý komiks, který je populárně naučnou formou přibližuje jakémukoli laikovi, byť neurazí ani vědce. Dobré „přírodní“ a sociální prostředí má zásadní vliv na míru užívání opiátů, a tendence k závislostnímu chování. Krysy v sociálním prostředí preferují střízlivost a sociální interakce před zdrogováním se, byť mají drogu volně k dispozici. V izolovaných krabicích je tomu naopak.

Tolik k tomuto výzkumu samotnému. Titulek této mini-úvahy ale klade otázku, jestli by autoři podobných výzkumů, které mají takovouto významnost pro případné dělání správných rozhodnutí ve společnosti (policy making), neměli povinně najímat kreslíře komiksů, aby paralelně vedle článku (nejlépe v open-access časopisech) vznikla populárně naučná verze v podobě komiksu jako je ten Rat Park – zveřejněný přímo v databázích jako příloha daného článku. Komiks by samozřejmě prošel recenzním řízením taky, jednak na to, že relativně věrně reportuje to, co se objevuje v článku, jednak že přidává širší kontext vhodný pro cílové publikum, který se třeba ani v původním textu neobjevuje (více interpretací, společenských implikací atd.), a navíc že je srozumitelnější většině normální populace. 

Zkraje by takovouto výstřednost mohli financovat mecenáši, kteří vnímají společenskou užitečnost takové práce, výhledově by ale bylo skvělé, kdyby na tuto činnost šly prostředky přímo z grantových agentur, rozpočtů pro vědu a výzkum apod. 

Co na to říkáte? :-)

Živel vody: ἄπειρον

 Živly, podobně jako život sám, nelze spoutat beztrestně. „Nespoutanost“ je jejich bytostnou vlastností – spoutaný živel není živlem, zastavený čas není časem, znehybněný a proměn zbavený život není životem (…) Řeky se rozlévají, mění koryta, meandrují, přinášejí štěrk a naplaveniny, modelují krajinu a jsou s ní v živém a proměnlivém vztahu. Žijí – svobodně a živelně. Jsou dravé a zdravé – a pokud člověk respektuje jejich životní prostředí, žije s nimi v míru a užitečné symbióze…“ (Z. Neubauer & T. Škrdlant: Skrytá pravda Země, s.62–63, Mladá Fronta 2004)

Kolin-nadrazi-Labe

Vzpomněl jsem  si při tom na Neubauerovo vyprávění o živlu vody, když jsem teď poslouchal povodňové zprávy o tom, že kolínské nádraží je zaplavené. Podíval jsem se na mapu, abych zjistil jak to vlastně v Kolíně vypadá. Satelitní snímek mluví sám za sebe: člověk se zde v minulosti rozhodl – tak jako na mnoha dalších místech – poručit přírodě a původní meandry usměrnit a na jejich místech udělat pole a mimo jiné i nádraží.  Neubauer v knize pokračuje: „Přirozené chování žek – eroze, meandrování, transport a ukládání naplavenin, dočasné změny řečiště – to vše začalo být považováno za škodlivé jevy, kterým je nutno zabránit. Na hrazení bystřin navazovaly souvislé úpravy navigace, včetně napřimování toků. Hlavním cílem bylo a dodnes je, aby voda protekla krajinou po stanovených trasách, nepřekvapovala nás žádnými změnami, tekla pokud možno rovně a spořádaně a neobtěžovala nás svou živostí a nevypočitatelností.“ (s.64)

Utrpení a škody těm, kterých se aktuální povodně přímo dotýkají, samozřejmě nepřeju a je mi jich všech líto – chtěl bych ale v době, kdy je to aktuální, poukázat na naši moderní aroganci vůči přírodním silám, které jsou stále mimo naši plnou kontrolu, a patrně i vždy budou, neboť jsou–jak Neubauer uvádí–aperatické, bezmezné.

Místní výměnný systém (LETS) a problém deflace

Necelý rok jsem členem systému místní výměny (LETS) v Brně. Takový systém se snaží podporovat lokální ekonomiku tím, že nabízí inzertní server kde členové nabízejí a poptávají zboží a služby, a k výměně se nepoužívá oficiální měny, ale vlastní měny, která je platná jen mezi členy systému a s oficiální měnou není konvertibilní. Od místní měny, která není platná nikde jinde, si lidé slibují zvýšení lokální „resilience“ a intenzity obratu zboží a služeb v místě, vyjádřitelného indikátorem „lokálního multiplikátoru“. Za dobu co jsem členem LETS jsem zjistil, že tento konkrétní systém trpí zatím málo povšimnutým problémem: deflací. Za dobu existence LETSu hodnota jednotky místní měny stoupla zejména u práce na dvojnásobek. V raných dobách se za hodinu práce účtovalo cca 100 jednotek, dnes to je často třeba jen 50. I ceny zboží někdy poklesly.

Pokračování textu Místní výměnný systém (LETS) a problém deflace