V roce 1977 udělala parta výzkumníků sérii myších experimentů, jak bude krysám chutnat morfinový cukerný roztok,
A) když budou izolované v klecích, jak se to u podobných drug self-administration experimentů dělá standardně (a implikuje se z výsledků u opiátových drog, že kdyby se podobně volně daly drogy k dispozici lidem, ze všech by se stali okamžitě feťáci)
B) když budou v příjemném prostředí, a především, s dalšími krysami
Výsledky jsou velmi zajímavé a doporučuji pročíst si celý komiks, který je populárně naučnou formou přibližuje jakémukoli laikovi, byť neurazí ani vědce. Dobré „přírodní“ a sociální prostředí má zásadní vliv na míru užívání opiátů, a tendence k závislostnímu chování. Krysy v sociálním prostředí preferují střízlivost a sociální interakce před zdrogováním se, byť mají drogu volně k dispozici. V izolovaných krabicích je tomu naopak.
Tolik k tomuto výzkumu samotnému. Titulek této mini-úvahy ale klade otázku, jestli by autoři podobných výzkumů, které mají takovouto významnost pro případné dělání správných rozhodnutí ve společnosti (policy making), neměli povinně najímat kreslíře komiksů, aby paralelně vedle článku (nejlépe v open-access časopisech) vznikla populárně naučná verze v podobě komiksu jako je ten Rat Park – zveřejněný přímo v databázích jako příloha daného článku. Komiks by samozřejmě prošel recenzním řízením taky, jednak na to, že relativně věrně reportuje to, co se objevuje v článku, jednak že přidává širší kontext vhodný pro cílové publikum, který se třeba ani v původním textu neobjevuje (více interpretací, společenských implikací atd.), a navíc že je srozumitelnější většině normální populace.
Zkraje by takovouto výstřednost mohli financovat mecenáši, kteří vnímají společenskou užitečnost takové práce, výhledově by ale bylo skvělé, kdyby na tuto činnost šly prostředky přímo z grantových agentur, rozpočtů pro vědu a výzkum apod.
Co na to říkáte? :-)