Archiv příspěvků ze starého mikroblogu Řeka.
Dnes jsem ve škole si užil projekci tohoto neuvěřitelného dokumentu z poloviny devadesátých let.
Nekritický techno-optimismus v praxi, ještě z doby počátku masovějšího rozšiřování internetu.
Pohádka o tom, kterak současné lidstvo zapomnělo na pokoru.
Mimochodem, dokument obsahuje jedny z posledních videonahrávek Timothy Learyho.
Masakr, pěkně mě to rozsekalo. Takové nebezpečné věci by se na akademické půdě snad ani neměly pouštět.
Uvažuji, zda-li je možné dokonalým přijetím a ztotožněním se s paradigmatem sociálního konstruktivismu dobrat spásy.
Podpořeno sémiotikou a dualitou označující–označovaný to je IMO bezvadný model dekonstrukce veškerých iluzí o tzv. realitě.
Aspoň to na mne tak působí.
Mám pocit, že právě sociální konstruktivismus je polem, které velmi dobře zrcadlí každodenní zkušenost se světem, a které se až překvapivě dobře shoduje s tím, co jogíni a mystikové a šamani odnepaměti tvrdili.
Napadlo mě to na dnešním semináři „kyberkultury“. Sociální konstruktivismus je vlastně postmoderní mystickou naukou. Co jiného z poslední doby se tak těsně přibližuje poznání Pravdy?
:)
Co to je? Jednoduše logický důsledek vývoje od existencialismu, pokud je v absolutní podobě, mělo by jít o konečný spásný stav.
Až vás předstane bavit utápět se v těch existenčních depresích a úzkostech, stanete se (možná) post-existencialisty, kteří si pořád tu marnost všeho uvědomují, ale už dělají něco pro to, aby v životě, který jim ještě zbývá, dokázali šťastně fungovat. Ozdobou může být ještě třeba snaha vykoupat další lidi v bahně existencialismu a pak je z toho bahna převést na druhou stranu (asi něco jako praxe bódhisattvovství), není to však asi nezbytnou součástí.