Chvála stoji na hlavě

Dvě hodiny na Nyxu. Hodinu a půl chatu na ICQ/Jabberu. Hodinu řešení stupidního problému s Wordpressem či jinou idiotskou webovou technologií. Hodina třídění fotek, mazání RAWů atd. Nekonečné množství virtuální práce stále čeká k „udělání“ na počítači. Není složité strávit celé odpoledne virtuální prací na počítači. Většina takové práce je jen přesun jedniček a nul z jednoho místa na druhé. I většina té interakce s druhými lidmi je po tom internetu jenom plytké bla bla bla, které ani z desetiny nemá kvality skutečné komunikace naživo.

Po tom všem má člověk v těle naakumulovanou spoustu nevybité energie a duševní stav je takový divný, protože byla x hodin pozornost v hlavě a zbytek těla byl ignorován — vědomí se přeneslo do virtuální reality a vlastně takřka opustilo fyzický časoprostor.

Za nejúčinnější techniku, jak se znovu uzemnit, dostat se zpátky do těla, a znovuzískat schopnost správné koordinace svalstva, schopnost čistě myslet nejen v dimenzích počtu nových příspěvků v auditkách na diskusních sererech, považuji pár minutek stoje na hlavě (šíršásana) =)

Věcička k nezaplacení…

Benefity dle Wikipedie:

Physical Benefits

* Brings fresh blood to the head
* Relieves pressure in the lower back and lower body
* Improves balance

Mental Benefits

* Improves concentration and memory
* Sharpens the senses
* Increases intellectual capacities

Spiritual Benefits

* Allows one to look at life from a different angle.

:)

Květoslav Minařík a ontologická nejistota

Minařík je nebezpečná četba.

Opět jsem se o tom přesvědčil teď, když jsem asi po dvouměsíční pauze opět otevřel jednu z jeho knih a jal se absorbovat jeho nauku. I přes v poslední době znamenitý duševní stav se mě během cca 5 minut čtení zmocnila „stará známá“ existenciální úzkost, kterou jsem naposled řešil o prázdninách v létě. Hmm…