Při ztrácení se v jednotlivostech celé té komplexity je jen otázkou času, než to mysl přestane pobírat a začne z toho šílet. Holistické nazření celku, nekonečného propletence příčin a následků, celé této mnohosti jako jednoty (což v relativně čisté formě není až tak snadné provést), vede k určité formě moudrosti a nepříjemným proroctvím, ale vlastně nepřichází s tím, co se dnes od politiky čeká – tj. s programy, které mají „umenšit problém“.
Tiché pozorování nevyhnutelné dynamiky, která má dlouhodobou tendenci je opakem všech „programů“ potlačujících symptomy. Lze nazřít, že příčiny z minulosti desítek, ale i stovek let staré, ještě zcela neurodily všechny následky. Ty se nyní mohou urodit, jelikož jsme postupně dopustili vznik takových podmínek, které usnadňují dozrání těchto příčin, zejména (1) ignorování socialistického imperativu, že stabilita ve společnosti je možná tehdy, kdy i ten nejchudší má pocit, že se jeho situace zlepšuje, a (2) zvýšení množství imigrantů do míry větší než malé, kteří často nemají žádnou připoutanost k majetku a hodnotám nové společnosti, v níž žijí, tudíž v okamžiku krize nebudou lpět na udržení starého pořádku, ale spíš budou revoluční procesy podporovat.
Pokračování textu Nepokoje v Británii, energetická anomálie a soumrak civilizace