Víte, že na InKartu Českých drah se dají dobít peníze jako a předplacenou kartu? Že se s ní pak dá platit v automatech ČD na některých nádražích, na pokladnách i přímo ve vlacích? A že se při tom ještě nějaké dvě procenta ceny lístku načítají na jakýsi bonusový podúčet který se jednou za měsíc vrací na ten hlavní účet? Vsadím se skoro, že většina z vás ne. Potenciálně to přitom je zajímavý nástroj, jak si ČD můžou usnadnit práci, mít od zákazníků krátkodobou „půjčku“ a výhodné to teoreticky je i pro zákazníka. Proč je jenom ta komunikace tohoto nástroje tak mizerná? Navíc proč „akční jízdenku“ Praha-Brno za 150 korun s IN50 můžu koupit jen na pokladně s živým člověkem, a nikoli v automatu, kde to stojí 165 nebo 175 korun? V Holandsku i Belgii jsou za nákupy lístků přes pokladnu docela velké příplatky – stojí to tu lidskou sílu. Ekonomická motivace si kupovat lístek přes internet nebo automat je tam zcela evidentní.
Pro ilustraci dnešní nákup lístku Brno-Královo pole – Žďár n.S. na pokladně vedl k vytištění následujících třech papírků. Lístek je to prostřední, to první je clearing toho subúčtu za poslední měsíc a to poslední je stav hlavního účtu InKarty po zakoupení lístku. Za ten lístek se přitom v dalším měsíci na tom subúčtu objeví 1 nebo 2 koruny. Je to z těch lístků zjevné, co se na pozadí s těmi účty EP vlastně děje? Ocení to v takovéto podobě nějaký zákazník? Podle mě to je celé epic fail v komunikaci nějaké „slevy“ zákazníkovi…