Stařecká demence je zrcadlem nás samých

Uvádí se, že neverbální složka projevu nese 70 až 92 % informace. Sice jsem nikdy nerozuměl tomu, jak může někdo plácnout jen tak takové arbitrární procento, nedovedu si představit rigorózní vědeckou metodu, která přijde na takováto čísla u určení toho, kolik procent informace je sdělováno verbálně a kolik procent neverbálně. Ale budiž, empiricky si lze ověřit, že na důležitosti neverbální složky projevu přece jen něco je.

Při komunikaci s puberťákem se může rodič usmívat sebevíc a neverbálně komunikovat optimálně, nicméně reakce ratolesti mohou být úplně stejně odmítavé a nepříjemné jako když se na ratolest řve či ječí. Zdá se v takové situaci, že účinek úpěnlivého tónu hlasu je nulový. Vůle dospívajícího je zkrátka natolik silná, že se prakticky nenechá ovlivnit subtilní „magií nezjevných emanací“.

Naprosto jiná situace nastává u starého člověka s určitou formou senility, stařecké demence a tak. Takový člověk již má volní stránku své osobnosti téměř rozpuštěnou a chová se téměř jako zrcadlo. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Připadá vám, že vaše babička/prababička je zlá, nepříjemná či dotčená? Podívejte se sami do zrcadla: je pravděpodobné, že zlí, nepříjemní a dotčení se cítíte vy, resp. vyzařuje to z tónu hlasu, gestiky, mimiky a ostatních složek komunikace, kterou k takovému starému člověku promlouváte. Vy tomu člověku pošlete hnusné signály – pink, ty se odrazí a hned je schytáte jako zpětný odraz.

Časem přestane být důležitý přesný obsah sdělovaného. Jediné, na čem bude nadále záležet, bude forma sdělovaného. Úsměv, duševní vyrovnanost a bezpodmínečná láska k druhému se takhle odrazí a právě tak se k vám bude chovat i ten starý člověk.

Zjištěno, ověřeno a nadále ověřováno v praxi.

Audiosignatury realizací

Postřehl jsem u několika lidí, kteří mají jisté společné kvality, podobnou „signaturu“ v hlasovém projevu. Když se při poslechu takové řeči vykašlu na to, kdo konkrétně mluví, dokázal bych si dobře představit daný hlas jako hlas jiného člověka.

Vysledoval jsem zatím dvě různé signatury. Zdá se mi, že každá signatura vypovídá o odlišném charakteru dosažených realizací.

První typ signatury jsem zaznamenal u tří lidí, přičemž se všemi z nich jsem opakovaně osobně komunikoval. K poznání této skutečnosti existence jakéhosi společného „komunikačního substrátu“ jsem si povšiml až teď v pátek.

Na základě toho mě došlo, že u dvou dalších lidí, z nichž jedním z nich je Terence McKenna, kterého jsem osobně neznal, ale kterého znám pouze z jeho audio a videozáznamů, existuje taky podobná, leč odlišná signatura.

Zahajuji soukromý experimentální průzkum hledání dalších signatur v hlasech lidí. Okamžikem uvědomění si podobné signatury i u jiných dříve potkaných lidí do sebe mohou přijít zajímavé vhledy.

Magor s přesahem

Blázen, šílenec, magor: šup s nimi na psychiatrii.

Jak se liší od této skupiny lidí mystik či duchovně vyspělá bytost? Nijak, je to jen „magor s přesahem“ :-P

Ten nepatrný rozdíl ve formě jakéhosi nepopsatelného přesahu tam většinou vidí jen ten „magor“ sám. Okolní svět nerozlišuje. Nač by měl, věnovat pozornost takovým subtilním věcem by bylo zatěžování se drobnostmi ;)