Před chvílí jsem si vyzkoušel na jednom nejmenovaném žďárském výchovném ústavu (ne gymplu) učit dvě hodiny studenty angličtinu :)
První třídu tvořili kuchaři třeťáci, co formálně měli mít angličtinu asi osmým rokem. Bylo mi řečeno, že jde o nezvladatelnou třídu grázlíků co ignorují jakoukoli autoritu a které není možné umravnit. Vědom si účinků různých sebenaplňujících proroctví, Pygmalion efektu a jiných psychofenoménů, jal jsem se všechny tyto nálepky před vstupem do hodiny setřást a považovat třídu za skupinu géniů.
Angličtina neangličtina, na úvod jsem se jal použít techniku kotvení v těle („mít všech pět pohromadě“) pro uvolnění napětí z přestávky a zaměření pozdější pozornosti na předmět hodiny. Světe div se, ačkoli to nebylo zpočátku bráno příliš vážně, všechny ty, kteří se na začátku pochichtávali, co to je za úchylnou pitomost, se během první minuty zklidnili, a i když se cvičení příliš nevěnovali, udrželi se potichu až do konce cvičení. Hlavní účel celé věci, zastavit proud myšlenek z přestávky a jasně oddělit předchozí aktivity a myšlenky od hodiny, se tak povedl.
Bylo mi zadáno, že je třeba probrat to a ono, a že jednou z aktivit bude poslechové cvičení. Prý je potřeba počítat s tím, že aktivita původně naplánovaná na 5 minut bude v této třídě trvat půl hodiny a nic se už nestihne.
Poslech jsem nakonec i s bohatou diskusí a skupinovým brainstormingem zvládl asi za 15 minut, další aktivitu taky za 15 minut, a najednou zbývalo ještě 10 minut do konce hodiny a už „nebylo do čeho píchnout“, všechno co se udělat mělo, se v zásadě udělalo.
Tak jsem už rezignoval na hledání dalších aktivit, neboť už bylo vidět, že pozornost a schopnost udržet zaměření na danou věc klesá, chvilku si už jen popovídal v češtině a na konec rozdal lístečky pro napsání zpětné vazby na právě proběhlou hodinu. Pohoda.
—
Druhá hodina byli rovněž kuchaři, ale prváci. Skupina byla menší (teď jen asi 10 lidí), aktivnější, ale především se do aktivit zapojovali spontánně či jen s lehkou externí motivací prakticky všichni. Úvodní uvolnění a uvědomění si těla proběhlo téměř úplně v klidu, další aktivity, rovněž včetně poslechu, plynuly tak, že krásně po 40 minutách bylo až na jedno cvičení všechno hotovo. Poslední cvičení připadlo na doma, vyplnění zpětné vazby a hotovo. Ještě větší pohoda.
—
Zpětná vazba byla převážně pozitivní.
U obou skupin jsem využil přirozenou touhu některých lidí se projevovat a nutil je k diskusi k tématu, takže hrůzná varování, kterak je skupina nezvladatelná a nikoho neposlouchá se nenaplnila. V první skupině bylo pár lidí, co se moc nezapojovalo, luštilo si možná sudoku nebo co… ti reagovali jen na přímou výzvu. Ale nikdo systematicky nenabourával chod hodiny a všechno naplánované se stihlo ještě dřív než se mělo. Šlo o to, že jsem vnímal naladění skupiny, a když jsem ke konci cvičení cítil, že pozornost a zájem uvadá, urychleně jsem cvičení dokončil a přešel k jiné aktivitě, aby se pozornost nerozptýlila úplně. Strategie byla úspěšná a zde vnímám potenciální problém u řady „profesionálních“ učitelů, že „jedou“ v rámci hodiny svůj připravený program a ignorují „pole skupiny“. IMHO nemá smysl v aktivitě, na kterou se lidi přestávají soustředit a která už začíná nudit, pokračovat. Znám z vlastní zkušenosti na gymplu…
