Tohle byly v roce 1995 v Sýrii děti, jak je tehdy můj táta nafotil, když tam byl. Dnes to dost možná dobře jsou jedni z těch, kteří se snaží od hrůz, které v jejich domovině jsou, utéct do Evropy, přičemž podle současné anti-uprchlické a anti-muslimské vlny to vypadá, že tohle pro nás snad ani nejsou lidi. Lidi, probuďte se a nechte rozvinout alespoň elementární soucit, tohle jsou taky lidi tak jako my. Na ty fotky dnes 20 let staré jsem se před pár lety koukal a vypadalo to jako zajímavé fotky z dovolené, dnes mi při jejich procházení, kdy jsem se rozhodl pár z nich přefotit a zveřejnit, je spíš smutno a vyjevuje se z toho ta hluboká pravda o tom, jak je všechno pomíjivé…
Možná zaujme Matouš Vencálek, Pavel Cody Ungr nebo Zuska Lenhartová ?
Současná antiuprchlická vlna řeší hlavně migranty z Afriky. (A ani tam není situace jednoduchá, třeba kvůli totalitnímu režimu v Erytreji.) Pořád nechápu proč se dvě rozdílné věci hážou do jednoho pytle. To vysvětlení by mě ukrutně zajímalo.
Marťo, máš pravdu. Všetko je pominuteľné a my nevieme, kde budeme za 5-15-20 rokov. Slova nehumánní, nesoucitní, by som nahradila skôr obozretní.