Název článku odkazuje na sémantický zmatek v českém finančním „retailovém“ sektoru. O penzijní reformě se toho v posledních měsících a letech hodně napovídalo, součástí toho byly i kroky ke změně systému stávajících „penzijních připojištění se státním příspěvkem“, a pro naprostého laika snažícího se cokoli vyvodit jen na základě názvů finančních produktů, tu existuje úžasný zmatek, kterého rádi zneužívají především provizně placení finanční zprostředkovatelé.
Na poslední dotaz v auditku Osobní finance na NYXu ve znění „Rozhodl jsem se, že si na jaře založím důchodové připojištění, nemáte nějaký tip u koho? Díky.“ jsem se rozhodl zareagovat a text si dovoluji sdílet i zde na blogu – dovolil jsem si místo konkrétního doporučení radši přiblížit/zopakovat terminologii:
Je rozdíl mezi
a) obecným aktem „spoření na stáří/důchod“ ve smyslu dlouhodobého odkládání části výplaty/výdělku někam, abych někdy v budoucnu měl z čeho čerpat — a
b) konkrétního „finančního produktu“ nabízeného investičními společnostmi, bankami, pojišťovnami atd. atd. („institucemi“), z nichž ještě jedna věc je obchodní název (produktu) a jiná věc je formální status (kategorie produktů) podle zákonů.
Přiblížení:
ad a) Každý finanční poradce i selský rozum uzná, že takové rozhodnutí je žádoucí a správné. Možností je ale strašně moc, záleží na hodně faktorech. Protože to dneska není triviální suverénně říct co je nejlepší pro všechny, doporučuje se, aby konkrétní kroky dělal člověk patřičně informovaný (otázkou je ovšem v „čem“ by měl být informovaný) a když člověk není znalý dost, doporučuje se tuhle věc konzultovat s „expertem“/“odborníkem“, kterému se obvykle říká „finanční poradce“. Jak tomu už v českých končinách bývá, poradců, expertů a guruů všeho typu je vždy dost, a rozdíly nejsou jen kosmetické, ale někdy kardinální – už jen proto, že tu není žádný centrální „cech poradců“, legislativně v tom je trochu bordel, vymahatelnost práva nízká, a tak dále :)
ad b) lepší uvést na příkladu,
— pojišťovna Kooperativa nabízí speciální typy produktu, formálně řazeného do kategorie „životní pojištění“, které se obchodně ale nazývá „důchodové pojištění“.
— Zákon o pojistné smlouvě zná pojem „životní pojištění“ a tento zákon ošetřuje pravidla pro „pojištění“. Životní pojištění, byť s obchodním názvem „důchodové“, tedy je v kompetenci tohoto zákona.
Vedle toho existuje Zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem, a ten ošetřuje pravidla pro „penzijní připojištění se státním příspěvkem“. Jak název napovídá, součástí tohoto typu produktu je jakýsi státní příspěvek.
Laicky se zdá, že „důchodové pojištění“, „penzijní připojištění“ je víceméně totéž, oboje jaksi „plní“ úkol „spoření na stáří/důchod“ popsaný v bodu a) … ale právně a strukturou jde o něco zcela jiného.
Do toho všeho ještě přichází Zákon o podnikání na kapitálovém trhu, pod který spadají „investice do kapitálového trhu“, kam spadá i prodej/nákup „podílových listů“ jakožto cenných papírů kolektivního investování.
Do klidně těch samých podílových listů investují ale i pojišťovny, možná i v rámci toho životního pojištění prodávaného jako „důchodové“. A cenné papíry se nacházejí jako podkladové aktivum i těch „penzijních připojištění“.
A pak tu jsou banky a takové věci jako třeba „spořící účet“. A pro to platí zase jiná pravidla.
Takže tu je několik kategorií „finančních produktů“, kde každá kategorie má právně jiné postavení, funguje pod povrchem docela jinak, má pro koncového klienta jiné režijní náklady, atd. atd.
Vedle všech těchto „produktů“ ale existují i radikálně jiné formy odkládání peněz/zhodnocování, „investování“. Můžu investovat do vlastního podnikání, aby mě časem živilo, můžu investovat místo do světových korporací do start-upu místního projektu, můžu já nevím co. Žádná volba nebude nikdy nejlepší/dokonalá, ale s trochou úsilí se dá alespoň vyhnout sypání peněz do něčeho evidentně a apriori velmi podprůměrného ;)
… A pak se v téhle mnohosti (papañca) neztratit :e)
Přirozenost se ráda skrývá — φύσις κρύπτεσθαι φιλεῖ. (Hérakleitos, B 123)
