Venku je děsná zima, fouká silný vítr, a počasí je tak akorát na draka (nebo na draky – na špagátu). O půl desáté ráno vás probudí zvonek a za dveřmi jsou dvě paní od Svědků, kteří jako první otázku vypálí něco jako „myslíte na Boha?“.
(pozn. pod čarou, aha, tak takhle se u Jehovistů dělá
A tak stojíte mezi dveřmi a je zřejmé, že ty dvě paní už nějakou tu hodinu chodí v té zimě od domu k domu, a čím dál víc se jen utvrzují v tom, jak jsou ti dnešní lidi zkažení a celá společnost směřuje velikou rychlostí směr Apokalypsa – jedním takovým důkazem je přece i to, že lidé nechtějí slyšet boží poselství nebo dokonce ostentativně deklarují své pohanské smýšlení („Jestli věřím? Jasně, dokonce víc než v jednoho“). Sice na jednu stranu Svědkové tento způsob reakce chtějí slyšet, aby se jim jejich nauka potvrzovala, na druhou stranu jim udělá radost i to, když se potkají s někým, kdo na ně působí tak, že rozumí jejich „věci“. Takže co takhle zkusit to s nimi „po dobrém“.
Postavím zde následující předpoklad: víra jim pomohla v životě. Od toho je jen kousek k představě, že stejně dobře pomůže i komukoli jinému. (Můžeme samozřejmě hypotetizovat i na téma, že jsou vlastně vnitřně úplně v prdeli, nekriticky přijali jakousi doktrínu a už jsou v tom namotaní tak, že sama myšlenka na to se z toho celého vysvobodit jim přináší tak nesnesitelné utrpení, že je okamžitě zase potlačena – ale to je momentálně docela nepřípustná spekulace.)
Jejich dříve mizerný život plný utrpení tedy zmizel Přijetím Víry, čímž získal Smysl, po kterém tak toužili. Nyní se konečně cítí šťastní a vnitřně naplnění pocitem smysluplné práce před sebou (obracet se k Pánu a sloužit k rozšíření učení). Můžeme se domnívat, že záměr, se kterým provádějí misii, je čistý a jejich optikou zcela ušlechtilý, soucitný a tak vůbec prospívající „všeobecnému blahu“. Jinak by se přece neobětovali a nechodili v zimě, dešti a nepohodě od domu k domu, když z toho stejně nemají žádný hmotný prospěch.
Druhou věcí je už forma, s jakou to je prezentováno. Ta se může zdát jako naprosto dementní. Ale je to pochopitelné. Když dostanu rakovinu a doktoři mě prohlásí za ztracený případ, tak možná zkusím sebe-iracionálnější metody léčby a budu na nich tak viset, že když se pak nějakým způsobem z největšího ohrožení dostanu ven, tak nebudu mít problém to spojit s účinností právě toho šarlatánského postupu, který jsem zrovna používal, a celý zbytek života pak s absolutním přesvědčením šířit do světa informaci, jak je právě tato metoda spásná.
Tak i člověk, který trpí, když se zbaví utrpení přistoupením k nějaké víře, nemusí už mít potřebu o tom dále přemýšlet. Psychicky to v daném momentu funguje a to je v dané situaci jediné sledované měřítko kvality. I když intelektuálně, logicky se jeví výklad Písma předkládaný ve Strážní věži jako hloupý, systematicky manipulativní a naprosto nerespektující základní logická pravidla nebo i teologické postupy, není to překážkou k přijetí Boha a následování takové cesty bhaktijógy. Možná, že je to právě to propagandistické nekorektní argumentování a výklad, který na věřící zabírá – protože to nabízí uspokojivý příběh, který vše bezpečně vysvětluje a snižuje tak úzkost z mnohosti a nevypočitatelnosti světa. Přesvědčování líbivým příběhem je rozšířené jako lidstvo samo, nezdá se, že by to ve „vzdělanostní společnosti“ nějak přestalo účinkovat, a vlastně, bez příběhů vykládajících svět by naprostá většina z lidí vůbec nemohla žít (populární Darwinova teorie je přece taky příběhem, který se nám všem tak líbí).
Rozdíl mezi různými příběhy je hlavně v tom, jak rafinovaně to zrovna ten který vykladač prezentuje. To záleží na kapacitě intelektu či kvalitě dostupných informací. Způsob přijetí pak závisí i na schopnosti přizpůsobit příběh „na míru“ příjemci, což vyžaduje vědomě dávat sdělení takovou formu, aby odpovídala kapacitám příjemce. (Což je to nejtěžší správně odhadnout tyto kapacity, a správně přenést ideje do světa slov.)
Zkuste být na vaše Svědky milí. Pokud je vám zřejmé, jaké mají k dispozici informace a jak v ně mají neotřesitelnou důvěru a jak jsou ze Strážní věže naučení k logicky nekorektní argumentaci, je téměř zcela jisté, že nebude fungovat jim chtít logicky korektně jejich „nevědomost“ rozmluvit. Futrovat do druhých své precizně vybroušené argumenty, když předem vím, jak přesně na to zareagují, je pouhou neúčelnou intelektuální arogancí (kterou jsem dřív měl mimořádně rozvinutou a dodnes ji u mě můžete občas najít… názorným příkladem budiž celá řada starších příspěvků na tomto blogu, včetně
Možná, že je dokonce pro svět prospěšnější jejich naivní víra a oddanost než moje/vaše nadutost a povýšenost :-)
Určitě jsou věci, které je mohou potěšit a ukázat jim, že na Zemi jsou pořád dobří lidé. Vždyť to jsou taky jenom lidi.
A vlastně… jsme všichni na jedné lodi, nebo jak by řekli buddhisti, všichni bloudíme v oceánu samsáry… a když druhé ujišťujeme o absolutnosti naší Pravdy, obvykle chceme ujistit hlavně sami sebe a dát věcem kolem nějaký Smysl.
———
Poznámka „mimo záznam“. Co teda s tou křesťanskou láskou agapé či nezměrným soucitem? Je to jenom naivní křesťanská nebo mahájánová propaganda? Možná, ale zřejmě může být funkční. Jen je asi třeba s lítostí konstatovat, že je nesmírně často ověnčená fakt hodně divnými ornamenty a „ozdobami“, až se pod jejich nánosem sama ta idea může ztratit. Ale možná, že pro nemálo významnou část lidí je to jednou z mála možností, jak se s tím vůbec mohou potkat. Kdyby se takové věci nacházely jen v příliš esenciální podobě, tak by si jich většina ani nevšimla. Když se antropomorfizují, nabarví, pozlatí a vyleští, tak si jich tak nějak… všimne víc lidí.
