Žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy, praví se. Nikoliv proto, že by to tak někdo skutečně zažil, ale proto, že taková věta obsahuje spoustu českých znaků, tj. písmenek s nabodeníčky. Je to tak dobrý test, jestli zvolený řez písma podporuje korektně tyto znaky. Kouknu a vidím. Ale o tomto tento text primárně není.
Jde o to, že po mnoha letech jsem ze skříně vytáhl dávno zapomenutý laptop zn. Texas Instruments, procesoru 486 o frekvenci 25 MHz, 8 MB operační paměti, 120 MB velkým harddiskem a černobílým displejem o standardním rozlišení 640×480. K velké slávě stroj stále funguje, stačilo strčit napájecí zdroj s max. výkonem 24 W (!) do zdi, do počítače a zapnout jej. Následovala informace, kterak je lithiový článek uvnitř mrtvý a tedy vnitřní hodiny je potřeba nastavit znovu, ale to nebylo nic fatálního a o chvíli později již úspěšně naběhly Windows 3.11, stejně jako Microsoft Word 6.0, kde píšu celý tento text. Tož funguje to.
Tedy … až do okamžiku, kdy chci data přesunout jinam. Počítač nemá ethernet, nemá USB, má jen disketovku, a pak seriový a paralelní port. Pokud si odmyslím, že můj notebook už dávno disketovou mechaniku nevede, zdá se zkopírovat data na ni jako první možnost. Přeci jen, stolní počítač ještě patří k těm, kam se taková věc před cca 5 lety montovala. Takže pokus první, uložit dokument, udělat screenshot obrazovky a hurá s ním na disketu. Disketovka dělá nějaké divné zvuky, a asi 10 disket po sobě nedokáže vůbec načíst. Po opakovaných čteních zvládla otevřít jedenáctou disketu a asi napočtvrté se podařilo uložit na ni aspoň screenshot (co má 40 kB). Začíná to být dobrá zábava. Staré technologie, nostalgie a tak. Však to znáte ;-) luštění písmenek na ušmudlaném 10palcovém šedivém displeji, zápasení s disketama, kopírování v norton commanderu a jiné rozličné kratochvíle. Teď si ještě zkusím zahrát na tom displeji DOOMa a pak budu pokračovat v serióznějších činnostech :-)
