Mám tvůrčí krizi co se týče psaní formálně korektních textů do školy. Chytla mě nepředstavitelná nechuť psát další a další texty o pevně dané struktuře, pevně dané potřebě citovat každé uprdnutí autority a tak vůbec. Nevěřím, že takový text čtenáři (i mě) k něčemu bude. Mnohem víc věřím, že zamýšlený záměr předám prostřednictvím nějakého prostého výroku, básně, metafory, anekdoty, aforismu, jednoho slova, mnohovýznamových neurčitých slovních náznaků.
Ale taková forma nepatří do akademického diskursu!
Vážně nepříjemná situace.
Ale opravdu.