V poslední době se rapidně snížila má produktivita práce – resp. schopnost se učit na zkoušky. Důvod? Začalo mě bavit experimentování s jídlem.
Přiznám se, že neumím pořádně vařit, a nevím ani jak udělat většinu „běžných“ jídel. Zato mě ale hrozně baví od oka zkoušet všelijaké úchylné kombinace a zjišťovat, jak to pak bude chutnat a jaké to bude. Včera to byly palačinky, dnes jsem zadělal těsto na jakousi buchtu, resp. asi to bude něco mezi běžnou buchtou a perníkem, neboť jsem do těsta přisypal trochu perníkového koření a kardamonu.
Všechny tyhle věci mají jedno společné: neuvěřitelně se tím zabíjí čas. A ten, který se nezabije přímo pobytem v kuchyni, se dá strávit zrovna něčím na počítači, neboť „za chviličku bude třeba zase jít do kychyně“ – zkrátka se rozfragmentuje čas na takové úseky, ve kterých není příležitost se opravdu na delší dobu soustředit na konkrétní učení. Na to jsou vhodné podmínky většinou až pozdě v noci, jenže to zase kolem půl jedenácté večer přichází únava, kterou pokud se nepodaří překonat, člověk už zůstane malátný do té doby, než usoudí, že jde spát (v opačném případě pak od půlnoci do čtyř do rána je nejproduktivnější část dne ;-))
Navíc dalším problémem je to, že když takhle člověk experimentuje a blbne, tak si pak i náležitě vychutná samotné jídlo a udělá si z toho menší obřad. Krom toho, nic člověka nenutí, aby si nakonec naložil jen smysluplně velkou porci, v konečném důsledku pak není možné pořádně pracovat ani po jídle, protože se člověk krapet přejí.
Touha vařit a chuť k jídlu je při současné potřebě se učit na zkoušky peklo.
