V poslední době se mi do ruky dostalo pár starších knih a znovu jsem si tím uvědomil, jak u dnešní literatury poklesla úroveň sazby…
Nebudu tu nic popisovat, prostě je to tak. Knížky dneska vydává pomalu každý Franta, a podle toho to často vypadá… a ono sázet Wordem v Times New Romanu nebo ještě něčím exotičtějším s použitím nějakého obskurního písma obvykle nedopadá úplně nejlépe co se týče výsledného grafického dojmu. Zvláště když není v průběhu vydávání knihy přítomen nikdo, kdo o pojmu kvalitní sazba aspoň slyšel.
První ukázka je Walden od H.D.Thoreaua, druhé české vydání z roku 1949.
Druhá ukázka jsou Zákony profesora Parkinsona, vydání z roku 1966. Obě knihy jsou vysázeny ještě tradičním nepočítačovým způsobem a obě jsou co se týče sazby velice vydařené. Volba písma, ligatury, vzdálenosti mezi řádky … zkrátka vše je jak má být a na knížku je radost pohledět :e)
Oproti tomu ne zrovna nejpovedenější jsou novější knihy, jako např:
Třetí ukázkou reprezentovaný Silmarillion od Tolkiena vydaný Mladou frontou někdy v devadesátých letech.
Poslední ukázkou reprezentované Indiánské příběhy vydané Albatrosem někdy těsně před revolucí.
První česká vydání Tolkiena jsou podle mě dost ošklivá a to především díky nepříliš povedenému písmu (je moc úzké) a hlavně malou vzdáleností mezi řádky. Ty indiánské příběhy mají moc velké mezery mezi znaky a navíc vůbec nepoužívají kurzivní řez, ale pouze skloněný. O nějakých ligaturách se samozřejmě nedá bavit ani v jedné z knížek. No fuj teda :-)
Pro pochopení rozdílů u některých věcí ještě jeden názorný obrázek (powered by LaTeX):
A pro všechny puntičkáře ještě odkaz na Typomila :)
