Takové ty stříšky okolo toho slova normální mají být francouzské uvozovky, které jsem si v poslední době nějak oblíbil, alors pourquoi ne pas les employer :-)
Tedy nutno dodat, že zrovna jako na potvoru už tuhle variantu uvozovek česká norma nepovoluje (mimochodem trocha vzdělání nikdy neuškodí: v českém textu se smí použít normální „99-66“, jednoduché ‚9-6‘ a pak ještě »ruské« uvozovky. Používat i v českých textech ty francouzské může jenom brozkwička, který to má v rámci výuky francouzského jazyka :D)
Ale zpátky k problému toho pátečního večera :) O něco níže je následující text i v rukopisné podobě, jak jsem ho červeným linerem naškrábal dnes ve škole (došla bombička v peru)… ovšem vzhledem k určitým názorům, že pokud tohodle škrabopisného blogování nenechám, vznikne Petice pro čitelné zápisky nebo co, radši ten zápisek přepisuju… takže pohodlně se usaďte, vyprávění začíná.
Takový «normální» páteční večer.
V pátek jsem se na chvíli ukázal ve věhlasném žďárském podniku Max v rámci takové jedné soukromé oslavy narozenin (a předání dárečku :-)). Byla to všehovšudy moje tuším třetí návštěva tohoto nejnavštěvovanějšího podniku, kam jinak někteří spolužáci a spolužačky chodí i několikrát do týdne…
Vše probíhalo způsobně a normálně, do okamžiku, kdy jsem se dozvěděl, že jistá Samy z takového jednoho nejmenovaného maloměsta kousek za Jihlavou (kterou jsem v ten pátek viděl osobně poprvé) o mě už dávno ví a to „zcela náhodou“, když chtěla doma vyzkoušet Linux (!) a objevila můj článek (!) o Fedora Core. (Eh? To už je můj blog takhle moc slavnej, že ho vyhledávače zobrazují i na hledání fráze „Linux“? :] A kolik linuxaček chodí na základku pardon, gympl :o)?)
Inu, náhoda. Což, takové věci se přece občas stávají, ne?
Stávají, ale divné začne být, když se těchto věcí stane za jeden den víc :) Po závažných debatách (stále v tom Maxu, kde jinde, neasi) o politice, Linuxu, škole a metafyzice :o) jsme za (nejprve mírného, potom již hustého) deště doprovodili Cornelia (to je takový normální mladý perspektivní pán, co má moc rád Castañedu ;-)) na vlak a následně se i ostatní rozprchli do svých domovů a dočasných příbytků … tedy i já jsem (v péřovce, za stále hustějšího deště) pomalu kráčel domů.
A zastavil jsem se na chvilku v podchodu pod… Maxem, abych si odpočinul a chvíli počkal, jestli náhodou za chvíli trošku nepřestane pršet. A čistě náhodou zrovna kolem šli kamarádi (To je přece zcela běžné, o půl druhé ráno, že!). A tak prý, „kde jsem se tu vzal“ a já na to, že „jdu z Maxu“… ehm, to je ale divné, že přímo pod Maxem jsem tak promoklý, že :-) Tak jsem ještě dodal, že jsem si to vzal „zkratkou“ přes nádraží… to už bylo „pochopeno“ a mohli jsme se tak odebrat k Matesovi (tak se ten kamarád jmenuje) k Vodojemu (tak se jmenuje žďárské sídliště, kde bydlí :)) na houbovou polévku a další porci filozofování (např. o tom, jestli nám jejich domácí skleničky nepřijdou moc socialistické… ehm. To mě jako „závažná věc“ dokonale uzemnilo, při srovnání se závažnými věcmi, které se řešily v Maxu…)
Ve 4 ráno už nepršelo, dokonce bylo všude spousta světla z „post-hromničního“ „skoroúplňku“, a tak o půl páté ráno jsem už byl konečně doma… „jako na koni“ :D
A to je pro dnešek vše, milé děti!
