Píšu e-mail. V okamžiku kdy se dostávám ke konci, si uvědomím, že „přesně tohle jsem už přece jednou psal“.
Prostě se mě určitá jména nebo formulace spojí s něčím neurčitým v minulosti. Jakoby se tenhle okamžik již udál. A podobný pocit mívám u určitých událostí nebo na určitých místech.
U těch míst by to bylo pochopitelné, kdybych tam opravdu někdy byl, třeba jako malý. Jak ale vysvětlit konkrétní místo v Rakousku, kde jsem byl poprvé v životě?
Nebo nějaký rozhovor, kdy později si retrospektivně uvědomím, že přesně to stejné téma hovoru se stejným závěrem jsem už přece slyšel.
Pokud jde o sny, tak ty jsem míval, resp. jsem si je ještě po probuzení chvíli pamatoval jen když jsem byl malý. Čili tak 8-10 let zpátky. Už dlouho si ráno, až na výjimky, žádné sny ráno nepamatuji (amnézie).
Mimochodem, dřív jsem míval veliké problémy usnout. Dnes když chci jít spát, tak usnu prakticky okamžitě. Mimochodem: Usínám téměř vždy natažený a na zádech, nikoliv v populární skrčené podobě na boku…
Ještě další zajímavost – zatímco noční sny si nepamatuji, zajímavé bludy mívám ve dne, kdy se přestanu soustředit (typicky hodiny matematiky i jiné předměty, kdy několik minut koukám do blba, přemýšlím o nesmrtelnosti chrousta nebo jiných volovinách a vůbec netuším, co se v hodině děje, a když po mě zrovna v tuto dobu někdo (typicky vyučující) něco chce, tak jsem skutečně pořádně mimo mísu a už jsem proto na toto téma od několika učitelů nezávisle slyšel něco ve smyslu „ty seš ale mimo pořád“…)
Kdyby se aspoň něco z toho dalo přetransformovat na něco užitečného…
