Stinné stránky Motoroly MPx220

Už tomu je měsíc, co mám svůj Chytrý Telefon(TM), takže už začínám objevovat nedostatky jinak suprového telefonu…

Tentokrát nebudu kritizovat softwarovou část, v ní je sice taky několik nepříjemných bugů, ale s tím bych se smířil. Jde především o hardwarovou stránku věci – totiž jak to vypadá s mobilem jako takovým.

Motorola MPx200 vs. MPx220
Celé budu srovnávat se starším modelem, mpx200. Ne vždy totiž nové znamená lepší.

Začneme celkovým pohledem na oba telefony. MPx200 je ta vlevo, moje MPx220 je ta pravá. Rozdíly jsou kromě barvy především v konstrukci – zatímco MPx200 je z většiny kovová (!), moje stříbrné chrastítko je komplet plast, a nijak pevný či odolný.
Velkým problémem jsou panty – u bratříkovy mpx200 jsou taktéž kovové a po roce používání jsou pořád jako nové – všechno drží pevně, nikde nic nevrže, celé to vypadá pěkně solidní. Zato mpx220 má povrch opět plastový, celý pant je tenčí a evidentně subtilnější, a už po měsíci nošení je celý volný, dokonale vrže a jde z toho strach.

Další problém je displej. V krabici byla mpx220 potažena modrými plastovými fóliemi jako ochrany, tudíž nepoužitelnými pro používání a hned musely pryč. U mpx200 byly běžné průhledné fólie, které se daly rok používat než se odlouply. I tak, displej mpx200 se (asi opět díky odolnějšímu tělu) asi klávesnice nedotýká, neboť stále nejsou patrné žádné stopy, prostě po roce je to jako nové. U mé mpx220 je poškrábání od klávesnice jasně vidět už teď. (Mimochodem dalším nedostatkem displeje u mpx220 je jeho otočení o 90 stupňů, díky čemuž je Cleartype nepoužitelné a každé oko tak jako tak vidí displej jinak tmavý… jediné plus je, že svítí mnohem víc než u dvoustovky.)

Jako intermezzo se podíváme na srovnání v zavřeném stavu (poprvé, podruhé). Barevný displej u mpx220 je podle mě stejně zbytečný, navíc se narozdíl od dvoustovky úplně vypíná a pro zjištění času je potřeba zmáčknout boční tlačítko. Spolu se zjištěním, kdo volá, je již dále tento displej zcela k ničemu.

Jeden z mála hardwarových plusů dvěstědvacítky je o něco menší tloušťka founu. Ovšem za cenu výrazně chatrnější konstrukce a větší délky.

Na závěr ještě jeden snímek – totiž zezadu. MPx200ka sice používá lesklé plasty, na kterých jsou vidět otisky, zase jsou ale tlustší, pevnější a takový kryt baterky opět co? Drží, narozdíl od viklajícího se v dvěstědvacítce.

O tom, že z foťáku v tom mém founu se nakonec něco přece jenom vydolovat dá (foto 1, foto 2), o tom, že bluetooth není zase tak špatná věc nebo že i s dodanými sluchátky to je docela dobrý hudební přehrávač napíšu zase někdy příště…

Autor

Martin

Pracuji jako ajťák a grafik na volné noze, zejména ale pro brněnskou firmičku vyrábějící ekodrogerii. Dále působím v brněnském systému místní směny Rozleťse, Českém zahrádkářském svazu, České psychedelické společnosti, spolku Archetypal a Mezinárodní komunitě dzogčhenu. Asi mě baví kumulovat různé funkce a přidávat si spoustu práce. Lidi o mě říkají, že jsem multifunkční, což je asi trochu pravda :-) Chcete mě podpořit? BTC: 37mf2FJR26Ce3DxMkocukJDgB1eVjasnZB, příp. PGP podepsané adresy dalších kryptoměn.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *