Od 23. do 31. srpna budu opět mimo civilizaci, mimo internet a do značné míry záměrně i mimo mobil. Pokud mezitím přijde konec světa, dozvím se to patrně až na začátku září.
Počítačové psycho
Kamarádi se mě ptají, proč studuji psychologii a ne radši IT, když „přece těm počítačům tolik rozumím“, že je mě na nějakém humanitním okecávacím oboru škoda.
Poslední dny jsem u počítače různým šolicháním webových stránek a jinými činnostmi strávil více času, než by bylo zdrávo. Od určitého momentu přijde chvíle, kdy by člověk se vším technickým sekl a rozdupal. Ztráta představy o čase, slzící oči — tohle má člověk dělat celý život na full-time? No to snad ne.
Zlaté zevlování na filosofickém okecávání bez nutnosti čumět 16 hodin denně do obrazovky počítače.
Vědomý rozštěp osobnosti
V poslední době uskutečňuji jistý psychologicko-duchovní experiment, vědomý rozštěp osobnosti a systematické fungování pod několika nezávislými identitami. Už jen v internetovém prostředí to je naprosto fascinující záležitostí. Když se tu a tam ozývá, jak je problematická anonymita internetu, nemohu si teď tuto vlastnost „sítě sítí“ vynachválit. Jen je škoda, že je to tak těžko přenositelné do reálného života.
Dokonce si myslím, že „odvázanost“ a odvaha v anonymní komunikaci strhnout ze sebe různé masky by byla i terapeuticky využitelná v rámci nějaké techniky duševní hygieny. Za normálních okolností tato anonymní nepostižitelnost podporuje spíše zlé tendence vulgarismu a agresivity, nicméně pokud by se tato síla uskutečňovala v tom pozitivním spektru, např. znovuzískání sebedůvěry, nebylo by to vůbec špatné.