Tento článek je první částí připravovaného mini-seriálu článků o DIY recyklování kávových kapslí, zejména typu Caffitaly (u nás zejm. prodávaných pod značkou Tchibo Caffissimo). Tentokrát to bude teoretické a popisné bez obrázkového návodu, další díl by pak mohl přijít i s konkrétními fotkami a popisem problémů, které s doplňováním kapslí (a obtížemi dosáhnout požadované kvality) souvisejí.
Espresso připravené z kapslí s kávou je stále oblíbenějším způsobem přípravy kávy, zejména díky tomu, že kávovar na kapsle je mnohem levnější než tradiční pákové či automatické stroje na espresso (byť náplně zase mnohem dražší, fenomén nechvalně známý pod názvem „předražené cartridge do laciných inkoustových tiskáren“: běžné kapsle na jeden šálek dnes stojí mezi 7 až 15 korunami, ekvivalentní káva stojí čtvrtinu až polovinu), a příprava je zhruba stejně jednoduchá, jako u plně automatických strojů, kde se jen zmáčkne tlačítko a chvilku se počká.
V hospodách, kde stejně neumí dobré kafe udělat, v trafikách a na všech jiných místech, jako jsou hudební festivaly, bufety na českých sjezdovkách ap., kde jinak stále často bývá k dispozici dost příšerné kafe, je přítomnost kapslového kávovaru požehnáním a rád si na takových místech espresso dávám, protože zpravidla se s originálními kapslemi (DIY doplňované jsem nikde zatím nezažil a levné kapsle s vyloženě hnusnou kávou taky ne) daří kávovaru dosahovat konzistentní, předem očekávané kvality připravené kávy, a personál tam má méně stupňů volnosti v tom, jak kafe pokazit.
(Samozřejmě se dá mít v mašině zatuchlou vodu, nechat v ní použitou kapsli měsíc plesnivět apod., ale to je méně pravděpodobné, než koupení mizerné Robusty a nasypání takové do klasického kávovaru.)
Navíc (dle mých dosavadních zkušeností) málokdo umí kapslové kávovary přeprogramovat tak, že tlačítko pro ristretto/klasické malé espresso dělá jeden a půl (sic!), a tlačítko na lungo dvě deci „pressa“ (sic!), jak je stále v ČR rozšířená praxe u klasických kávovarů na řadě míst, zejména mimo Prahu a Brno (centrum).
(Minimálně Tchibo kávovary na kapsle Caffitaly/Caffisimo přeprogramovat na jiné množství vody jdou a v dodávaném návodu jsou instrukce, jak to udělat, ale prosím vás, nikomu to neříkejte, ty „defaultní“ hodnoty jsou docela rozumně nastavené…)
Mám teď sice poněkud extrémní zkušenost z menší rave party, kde mi obsluha v neděli kolem třetí ráno nedokázala ani vrátit správně peníze, ani zmáčknout mnou požadované tlačítko (a musel jsem si proto jít za bar vrátit si potřebnou částku sám a zastavit včas kávovar), ale to je prostě anomálie, která se nestává každý den, takže takového outliera z naší statistiky vyřaďme a můžeme klidně pokračovat :)
Není kapsle jako kapsle. Existuje několik vzájemně nekompatibilních systémů, tak jako kdysi byly kazety VHS a Betamax, později DVD-R, DVD+R a DVD-RAM a různé konektory na nabíjení mobilů… na rozdíl od těchto příkladů, kde VHS zvítězil nad Betamaxem (rozšířením, nikoli kvalitou), DVD mechaniky se naučily číst všechny formáty disků, a mobily se (až na Apple) sjednotily (mj. zásluhou EU) na microUSB, se u kávových kapslí asi nadále budeme setkávat se všemi druhy a zatím to na žádné sjednocení nevypadá. Obvyklé typy a systémy kapslí na kávu jsou:
- Nespresso
- Nescafé Dolce Gusto
- Caffitaly + Tchibo Caffissimo
- Lavazza Espresso Point
Celosvětově dominuje Nespresso, v Itálii asi Espresso Point, a u nás vlastně nevím. Podle toho, co je nejvíc vidět v běžných obchodech to vypadá na dominanci Dolce Gusto, v závěsu pak Nespresso a Caffissimo, ostatní typy včetně Espresso Pointu už mimo specializované obchody a eshopy vidět tolik nejsou. Nespresso se snaží působit jako značka i pro náročné, svědčí o tom např. celostránkové inzerce ve Forbesu, ostatní značky nevím, fakt by mě zajímala studie, co by korelovala různé socioekonomické ukazatele a používaný typ kapslového kávovaru, možná by na to byli ochotní výrobci kávovarů či grantová agentura dát peníze ;-)
Všechny typy kapslí jsou super pohodlné na používání – pokud koupíte originály a použité pak zahazujete do směsného odpadu. Použité materiály na obaly kapslí (hliník a plasty) z toho celého ale dělají úplně NAHOVNO odpad, který je zcela neslučitelný se snahou o třídění odpadu, a poměr kávy a odpadního plastu či hliníku, je taky úplně tragický (6-8 g kávy vs. 3-5 g obalu na samotnou kapsli, nepočítám vnější obaly celé sady kapslí apod.). Nespresso a Dolce Gusto jsou prakticky nerozebiratelné, Caffitaly/Caffissimo sice rozebiratelné jsou a po vypláchnutí by se plastové díly krom vrchního hliníkového víčka daly házet do plastu, ale to zřejmě skoro nikdo nedělá, protože to je špinavá práce, zasviní se přitom dřez a kuchyň a přesně to je věc, které se lidé chtějí vyhnout, když si kapslový kávovar kupují.
Před dvěma lety jsem si v akci (ve 40% slevě) koupil přes eshop Tchiba jejich základní model kapslového kávovaru na kapsle typu Caffitaly, Caffissimo Picco (v červené barvě :-)). Po slevě byl kávovar za skandálně nízkých 750 korun i s daní, a musím se přiznat, že koupil jsem si jej vlastně proto, že jsem objednával skvělou jógamatku ze střižní vlny, k dopravě zdarma bylo potřeba přiobjednat za zhruba osm stovek, a rychle jsem si spočítal návratnost takového kapslového kávovaru na zhruba měsíc a půl používání, při uvážení toho, že espresso mi v té době docela zachutnalo a každý druhý den jsem za něj platil 40-50 korun ve městě.
Jelikož mě ale baví hacking různých věcí tak, abych z mála vytřískal maximální užitnou hodnotu, tak jsem okamžitě první použitou kapsli nožem rozebral, abych zjistil, že… to docela snadno jde, a plastové díly kapsle systému Caffitaly jsou jako stvořené pro znovudoplňování. Za 70 korun tak vlastně dostanete 10 kapslí s kafem a po jejich použití, rozebrání a vyčištění 10 dlouhodobě a opakovatelně použitelných kapslí pro cokoli vás napadne – kávu, čaj, maté, bylinky ap.
<spoiler> Obal každé kapsle Caffitaly (např. značka Ècaffè) a Tchibo Caffissimo je použitelný opakovaně, pokud kapsli po použití rozeberete. </spoiler>
Podobný systém, který Caffitaly má „defaultně“, u Nespressa ani Dolce Gusto neexistuje. Jediná prázdná doplňovací kapsle pro Nespresso stojí 80 korun a pro Dolce Gusto 270 korun (značka Emohome). Za hodně peněz pár gramů plastu, které naprostá většina uživatelů kávovarů od Tchiba denně znovu a znovu vyhazuje. Z ekologického hlediska jsou nedoplňovatelné a nekompostovatelné kapsle (tedy naprostá většina) velký defect by design. Pokud se ale kapsle, které se teoreticky doplňovat dají, po jednom použití stejně vyhazují, tak je výhoda takových kapslí stejně jen virtuální, ryze potenciální, a prakticky nulová. To už je lepší aspoň recyklační iniciativa Nespressa, byť jde zčásti o greenwashing. Pro část zákazníků může být zpětná zásilka použitých kapslí zdarma dostatečně jednoduchým způsobem, jak se cítit víc eko, mít z pití kafe lepší pocit, a neinvestovat do toho přehnaně moc práce, než jen kapsle házet do speciálního pytle od Nespressa, a ten čas od času Nespressu poslat zpátky.
Domácí vymývání a znovudoplňování kapslí ale samozřejmě není jen tak. Bohužel dosáhnout kvality blížící se originálním kapslím je mnohem těžší, než dosáhnout s originálem srovnatelné kvality tisku o repasovaných a alternativních tonerů a inkoustových náplní tiskáren, kde to mnohdy jde docela snadno. Právě o postupech, jak znovuplnit kapsle Caffitaly/Tchibo Caffissimo, problémech s tím spojených a postřezích, jak se pokusit nedostatky minimalizovat, bude další díl seriálu. Jelikož ale ten ještě není napsaný (a netuším, kdy bude), prozradím aspoň tři klíčové ingredience, které nejvíc ovlivňují kvalitu výsledku, a kde pásmo tolerance pro uspokojivý výsledek je nižší, než u klasického (pákového) kávovaru na espresso:
- jemnost mletí kávy (chce to spíš nepatrně jemnější, než obvykle),
- upěchování kávy do kapsle (velmi obtížné vychytat „sweet spot“), a
- kvalita utěsnění vršku kapsle alobalem (prakticky nemožné udělat dokonale, ale lze se tomu asymptoticky blížit).
Stay tuned :-)
P.S. Aktuální k 28.2.2016, nemusí platit věčně :-) – Pokud si náhodou objednáte ekodrogerii Yellow & Blue na eshopu Tierra Verde a přijdete si pro zboží k osobnímu odběru v po-pá zhruba mezi 11. a 16. hodinou (krom obědové pauzy), je jistá šance, že vám budu moct přípravu kávy z doplňované kapsle osobně ukázat (bez záruky, že se výsledek bude moct nazývat espresso :-))
Po-kra-čovat! Martine, těším se na další díl. Nedávno jsem pro ženu koupil kapsle s čokoládou – od Julius Meinl a další od Eciok Ecaffé. Obojí je systém Caffitally, ale ani z jedné z těch dvou kapslí se neudělal nápoj správně. Jestli měly nějaké tužší víčko, nebo kávovaru (asi taky máme Caffisimo Picco) vadilo, že nebyl odvápněn. Nevím.
Musím říct, že přes počáteční nadšení a snahu si článek skutečně se zájmem přečíst, jsem se k závěru prokousávala jen velice s obtížema… mnoho povyku pro nic, jak by řekl klasik… plno balastu a vyžívání se v mnohoslovných „zamýšleních se“ a odbíhání od tématu, a závěrem tři věty, které vás v podstatě vrátí na začátek. A to ten, že kvalitní kávu si upravit sám, a ještě do recyklované kapsle, je těžké, zvlášť, pokud nejte odkojen pouhým turkem a pojem DOBRÁ a chutná káva vám něco říká.
Je to asi tak, jako že si laik myslí, že stačí koupit pákovku a vše půjde snadno…. jojo.