Uvědomovat si, že plýtvám časem, je požehnáním oproti tomu, kdy jím totálně plýtvám a vůbec si to neuvědomuju. Ale cítím se tak nějak v pohodě.
Co to je plýtvání? To je tehdy, když dělám věci, které neodpovídají hodnotá, cílům, vizím, které mám.
Plynutí času, a třeba všímání nádechu a výdechu je další hodně významná věc. Prostě jenom to uvědomování si, jak čas plyne, že kráčím. A že kráčím od okamžiku zrození, ke stárnutí, umírání. (To je) zase další taková ta bytostná touha k tomu ten čas smysluplně využívat.
A právě ale … samotné spočívání v tomto náhledu je vlastně cílem.
(26.3.2011 Brno, Šedová ul.)
Jen tak dále :)