Baví mě generovat lidem „synchronicitu“. Tedy pomáhat věcem, aby se udály tak, aby na druhého působily jako „nemožná shoda náhod“. Co je k tomu zapotřebí: zpravidla je třeba o druhém vědět nějaké informace, které si ten druhý myslí, že my o něm nevíme. Pak už jen počkat na správnou chvíli…
Prožitek takových neobvyklých „náhod“ třeba udělá tomu druhému radost. „Autentické štěstí“, kterému bylo tedy jen trošku pomoženo. Takové neegoistické dělání radosti, když se pod taková díla nelze podepsat ;)
