Intelektuálně náročnější báseň, která vznikla v rámci zážitkového kursu „Horizont“ na konci srpna 2008. Úroveň tohoto díla sám omlouvám se slovy „Nezlobte se děti moje, že vás autor obtěžuje takovými nesmysly — už mu to moc nemyslí“ :-)
Mnozí lidé se mě ptají
co jen společného mají
tak rozdílná slova?
Vezměme si například
ale fakt jen pro příklad
slovo „sníh“ a
slovo „štěstí“.
Každé malé dítě ví
že sníh je běžně bílý.
Bílý jako porcelán, co
rýmuje se s „marcipán“.
A když se nám takový
porcelán snad rozbije,
střepy z něho zůstanou
tak to je pech — ó jé!
Je to pech — a nebo není?
Názor se nám snadno změní,
když tak občas lidé říkají,
že střepy štěstí přinášejí!
Tato báseň, ač tak mladá,
již vztahy různých slov nám hledá,
a tak nám tím ukazuje,
že jen jeden svět tu zde je.
A že jak ty věci nízké,
stejně jako vysoké,
mohou spolu souviseti.
To jsou věci, milé děti!
Vztahy výše uvedené
jsou poněkud nesmyslné.
To nám však nepřekáží
básnit o nich s kuráží!
Zvíře i kráska,
chtíč a ta láska,
a i ta touha je
asociace pouhá.
Nezlobte se, děti moje,
že vás autor obtěžuje
takovými nesmysly.
Už mu to moc nemyslí.
