Je komické, když se za feťáka označuje člověk, co bere heroin nebo jinou ilegální „drogu“. Feťáky jsme totiž prakticky všichni, nejen fetky se stříkačkou či jointem v ruce. Zdaleka nejrozšířenějším fetem pro všechny civilisace světa je jídlo. Ano čtete správně, obyčejné jídlo.
Psychedelika jako látky upravující vědomí tvoří mnohem širší spektrum látek a jevů, než se běžně uvádí.
Představte si na úvod huliče, co hulí tak často, že už na dotaz, jestli „bere drogy“ s klidným svědomím odpoví, že nikoliv, že to on fakt ne, že je čistej. Stav zhulenosti již díky tomu, že se v něm nachází prakticky neustále, zvnitřnil jako svůj „default“ – výchozí či „přirozený“ stav. Okolní společností bude považován za člověka, co žije v nějaké halucinované realitě, pro něj bude zase sociální realita všech těch robotů okolo připadat jako nějaká komická divadelní hra, kde všichni nasazují jako na povel jednu společenskou masku za druhou.
A tím se dostávám k tomu, jak je to s tím jídlem. Je vážně vtipné, když se některé látky považují za měnící vědomí, a většina běžně konzumovaných potravin nikoli. To je dosti zásadní omyl, zkonstruovaný stejně tak, jako si permanentní zhulenec konstruuje představu, že ta jeho zhulená realita není vůbec psychedelická, ale je to naopak normální stav.
Prohlášení člověka zfetovaného jídlem, že jídlo nemění vědomí, je stejně validní, jako prohlášení toho huliče, že hulení není droga a realita, kterou prožívá, je zcela normální realitou, a celý nezfetovaný svět je vlastně nějak divný.
Jak k takovému poznatku dojít? Velice snadno: zkuste si tři dny nebo i déle fungovat zcela bez jídla. Večer se rozhodněte, že od této chvíle 1 den, 3 dny, 7 dní nebo déle nebudete do sebe dostávat nic jiného než vzduch a čistou vodu.
Pak poznáte jakým fetem je veškeré jídlo. Zejména to sladké.
Enjoy!
P.S. V případě rozhodnutí jít do jakéhokoli půstového experimentu pozor na opatrný a pozvolný vstup i výstup. Dát si jako poslední jídlo před nebo první jídlo po nějakou svíčkovou se šesti knedlíky nebude to pravé!
