Pokus o příklad:
Ota (týpek se spasitelským komplexem) si přečte pár sluníčkových a ekoknížek a prohlásí: „Ten svět je ale zkaženej, prohnilej. Všichni jsou tak povrchní a konzumní. Fuj! Je potřeba jej produchovnět a povznést na vyšší dimenzi vědomí, odstranit všechna konzumní pouta a užívat si toho ráje na zemi, bla bla bla bla bla!“
Jiný pokus o příklad:
Franta chodí každou neděli do kostela, protože to tak má naučené odmala. Nikdy o tom moc nepřemýšlel, prostě se má věřit v boha, protože to je dobré, a je potřeba chodit do kostela, protože to dělá každý křesťan.
I přijde jednou souhruh a prohlásí, „bůh je fantasmagorie a blud, představa duševně chorých jedinců… každý moderní člověk přece ví, že všechno se nachází ve hmotě, blablabla!“
Kouzelné na tom celém je, že když se víra v něco vyměňuje ve víru v něco jiného, často si takový konvertita ani neuvědomuje, že jen vyměňuje koncepty, které navíc dostává podstrčené zvenčí, a rozhodně nedělá nic pro to, aby tyto koncepty rozpustil či zbořil.
