Opožděný report z brozkwičkova pátečního stužkovacího plesu :-)
Je to takové zvláštní… doposud jsem se vyskytoval na plesech jenom jako „pozorovatel“, kdy tam nějaké to nastoupení, stužkování, scénku a já nevím co ještě dělali „ti maturanti“. A letos jsem „tím maturantem“ já sám. Což znamenalo už nějaký ten měsíc předem spoustu času investovat do plánování nástupu, scénky a pak především zkoušení pomalu každé odpoledne. (Naše milá oktáva se na definitivní podobě scénky domluvila až tak týden před plesem, jak jinak, že.)
Pátek třiadvacátého byl již v osm hodin ráno sraz ve žďárském kulturním domě. A do dvanácti se zkoušelo a zkoušelo a zkoušelo. Nejprve jsme se učili „společný“ nástup všech čtvrtých ročníků. (Ty uvozovky tam jsou proto, že třídy 4.A a 4.B měly společný nástup, a my—tedy oktáva—jsme ho „společně“ měli hned po nich. Jak společné!) Zatímco čtvrté ročníky nastupovaly na Queeny, I want to break free, na nás „zbylo“ All star ze Shreka. Zatímco my bychom radši nastupovali na ty Queeny, čtvrťáci zase protestovali, že by radši Shreka. Inu, spokojený nebyl nikdo—tak to má být! :D
Hned po této akci jsme si zopakovali „třídní“ nástup na stužkování, na profláklé Do you love me od Contours. Vyzkoušet v prostředí kulturáku naši tak pečlivě nacvičenou scénku Evolution of dance jsme už nestihli…
V poledne se všichni rozutekli na oběd a domů, a já tam ještě do půl jedné „konfiguroval“ dataprojektor na večerní prezentace. Zjistilo se, že zpětná projekce není nic moc a asi tam nebude nic vidět. (Nakonec tam něco večer vidět bylo, ale nikdo na to stejně nekoukal. Výroba prezentace tak byla skoro zbytečná. Nic nového pod sluncem.)
Večer jsme začali v 6 – ples měl oficiálně začít „až“ v 7 hodin, takže byl čas na poslední zkoušku, včetně naší evoluce tance. (Teď nějak nevím, jestli jsem to nepopletl – buď se to zkoušelo už ráno, a pak už ne, nebo obráceně. Ale to je stejně jedno :e)) Jelikož se už někdy o půl sedmé začali trousit do sálu rodičové a další pochybné entity, nechali jsme zkoušek a začali se duševně připravovat v šatně. (Kdo uhodne jak?)
A je to tu! Zahájení plesu!
Ehm, žádné nebylo. Do půl osmé se trousili hosté, a za zahájení se vlastně dá počítat až to nastoupení ke stužkování, stužkování samotné, a projev předsedy rady rodičů (pan ředitel si hodil nějakou chorobu a na plese se ani neukázal). Stužkování mělo svá „špecifiká“. Jeden čtvrtý ročník měl takové zbytečnosti jako šerpy a květiny. Pche, stálo to určitě spoustu peněz a jak pomíjivé věci to jsou! Oktáva neměla ani šerpy, ani květiny, oktáva si spolu se stužkou rozdávala pravé a jedinečné půllitry s originálním leptaným nápisem s roztomilým dvojsmyslem, „a přece se točí“ :) Takový půllitr, to je aspoň předmět s reálnou užitnou hodnotou! :D
Další fáze ihned po stužkování: přípitek!
Čtvrtá A: Skleničky na víno, několik lahví šampusu, opatrně rozlévají, ptají se, jeslli mají všichni, a tak dál.
Oktáva: Nikdo se nikoho neptá, lidi otvírají lahve „ad hoc“ a jako skleničky slouží čerstvě rozdané půllitry :-) Stůl včetně veškerého jídla na něm je správně politý, a vše je takové správně živelné a neorganizované. A přesto to funguje! (Jenom ti čtvrťáci si nechtěli přiťuknout – snad se báli, že by srážka půllitru a tenké vinné skleničky nedopadla dobře? ;-))
Dále následovala asi hodina nevázané zábavy, popíjení, tancování a dalších rozmanitých činností. Podrobnosti vynechám, ať to tu není zbytečně rozvleklé :-)
Okolo desáté hodiny večerní začaly scénky jednotlivých tříd – takové „předtančení“, dalo by se říct. Byli jsme určeni až jako poslední třída, ergo jsme měli smůlu a scénky čtvrťáků jsme naostro neviděli. Bylo nutné se převléci, posílit se na kuráž (dle doporučení našich „mistryň choreografie“ si měli někteří jedinci před scénkou dát ‚minimálně dva panáky‘, což bylo myslím splněno i u těch, kteří takové doporučení nedostali, a to někdy několikanásobně. Nu což.) a tak nějak se uvést do transu, aby vše poté proběhlo v maximální kvalitě.
A tak se také stalo. Úspěch celé akce grandiózní! Vskutku, magnificentní představení a velkolepá podívaná pro všechny! Encore! Encore! :e)
Knock-knock-knockin’ on heaven’s door …
Zbytek večera až do „zavíračky“ ve dvě ráno probíhal opět ve velmi volném a příjemném stylu. Podrobnosti nechám opět na příště :) Pro mě to byl nezapomenutelný zážitek, a nepochybně i pro všechny ostatní, nicméně někteří i tento nezapomenutelný zážitek vlivem „externalit“ částečně zapomněli … ovšem co jiného se dalo čekat, že? ;-)
