Europanostra: Závěrečný report z Vily

Tak a je to za námi. Dovoluji si sepsat takové „stručné“ shrnutí celé akce :)

Středa: Na poslední chvíli jsme udělali kratičkou zkoušku našeho anglického představení, a následně jsem málem nestihl autobus, kdy jsem během 20 minut musel s kufrem doběhnout až na nádraží. Tento „běh na dlouhou trať“ se pak ve čtvrtek docela podepsal…
Autobus jel rovnoměrným pohybem dvě hodiny směr Hradec Králové, aby po oněch dvou hodinách skončil v… Hradci Králové. Hned vedle tohoto autobusu se nacházel Náš Autobus, který nás už odvezl do České Skalice do Vily :-)
Jelikož vila má ubytovací kapacitu cca 25 osob, a nás bylo skoro 50, bylo jasné, že část z nás bude ubytována jinde. Z původně zdánlivě chaotického výběru se později vyklubalo, že jinde jsou ti, kde všem již bylo více jak 18 let a tudíž nepotřebují dozor. (Ale jistě!) Na druhou stranu, v onom Penziónu to zase nebylo žádné terno. Ale nepředbíhejme!
Z původně avizované doby cesty z Penzionu do Vily „5 minut“ se nakonec stalo 10-15 minut, neboli téměř přes celé město. Ehm.
Pro zklidnění všech negativních myšlenek ovšem přišel záhy ve Vile na řadu Velký (ž)raut, který dle neoficiálních informací byl dražší, než všechno další jídlo na ostatní dny ;-) No stálo to za to, masa tam bylo kvantum hrubě neodpovídající kvantu dle Planckova zákona, a všichni se na mě koukali jako na vola, když jsem si zcela dobrovolně nabral rajčata s mozarelou a pečenou cuketu :]
Kolem půlnoci jsme se ještě rozhodli, že zkusíme navštívit nějaké místní restaurační zařízení, ale jelikož všechny hospody, které jsme cestou do Penzionu míjeli, zavíraly mezi šestou a osmou večerní (ach, takové maloměsto! :ep), nic se nekonalo.

Čtvrtek: Celý den byl ve znamení fiktivního jednání jakési evropské Pracovní Skupiny, co měla projednat návrh jisté směrnice o bezpečnosti silniční dopravy… celý den jsme tak diskutovali o tom, jestli se mají v autech povinně montovat airbagy, nebo jestli se má v celé Unii jezdit po dálnici stotřicítkou (tento nápad se obzvláště líbil německé delegaci :D)… o tom, jak Komise vezme v potaz vysokou úroveň ochrany uživatelů vozidel a vývoj vědeckého a technického pokroku nebo o výjimce pro zemědělská vozidla, uvedená v Příloze I ke Směrnici se mě ještě asi budou zdát sny půl roku…
Ono výjezdní zasedání se konalo v „kongresovém centru“, neboli konferenčním sálu místního Svazu zahrádkářů. Krása :)

Večeře nenadchla zrovna moc lidí – po večerní recepci a obědě, složeném především z masa, byla večerní brokolice poněkud v nelibosti ;e) Nutno podotknout, že i školní brokolice je IMHO lepší, ale i tato se dala celkem dobře jíst…

Po večeři již proběhl Národní Večer, kdy se všechny delegace prezentovaly během 10-15 minut – Němci se svým Alles Gute kvalitně zničili místní parkety, pravá polská čokoláda jako tradičně nezklamala a ochutnávka francouzských i jiných vín byla stejně jenom blamáž, neboť ona vína byla nakoupena především v místním obchodě, a jedno víno bylo české a druhé chilské :ep Nejlepší představení předvedla irská delegace, která prezentovala Nová Edukativní Dé-Vé-Dé o Irsku… a to bylo nezapomenutelné ;) O naší britské šou se raději nebudu vyjadřovat z důvodu přímého angažování se, a tudíž nekritické samochvály v toto představení ;)

Objevili jsme jeden nonstop podnik, takže večerní kuloární jednání jsme vedli do tří do rána – místní pivo zn. Primátor se sice pít dá, ale na Rebela rozhodně nemá :ep

Pátek: Konečně nějaké uvolnění – z nabubřelého jednání plného intelektuálních pojmů jsme se přenesli na individuální workshopy, kde jsem šel na dyzájnový workšop, kde bylo cílem „navrhnout novou poštovní známku pro vaši zemi“… Můj výsledek je zde:
Brozkwičkův návrh nové britské poštovní známky

Kromě toho ostatní měli třeba za úkol 5 minut mluvit na téma „Víra“, „Svoboda“ či „Láska“ … škoda, že jsem se toho nezúčastnil :]
Po večeři se uskutečnila Soutěž, něco na způsob televizního Riskuj. Kdyby nám na konci nezbyla jediná otázka za 400 bodů (kterou jsme nevěděli a tak těch 400 bodů ztratili, namísto abychom je dostali – mít 400 bodů a nemít 400 bodů je rozdíl 800 bodů), tak jsme skončili na krásném třetím místě (ze 14)… takhle jsme v posledním kole spadli o tři místa, až na šestou pozici :-/

Večer jsme opět plánovali navštívit náš Podnik, ovšem jelikož nás šlo poněkud větší množství a tam bylo docela plno, museli jsme hledat alternativu. Tu jsme našli v jiném nonstop podniku, kde ovšem neměli nějaké odvětrávání, takže tam za chvíli byl dost nechutně zakouřenej vzduch, ale zase byla v ceně zahrnuta přítomnost několika místních ožralů, co nám za chvíli začali nadávat, ať se zklidníme, nebo nás vykopnou pryč, dají všem do držky a já-nevím-co-ještě … velice příjemní lidé to byli, jen co je pravda!
Když jsme kolem třetí hodiny ranní opustili tento Alternativní Podnik, doprovodil jsem irský tým do Vily (kde měli mít večerku v 1 ráno ;ep) a potom se přesunul k ostatním do již víceméně-prázdného, ze čtvrtka ověřeného Podniku. Němci se venku, než jsme vlezli dovnitř, ptali, „kdo tam všechno je?“, jako bych to asi věděl. Tak jsem jen tak ze srandy řekl „nó, tak organizátoři, a tak…“. Nyní hádejte, koho jsme v Podniku objevili, když jsme tam skutečně vlezli. Ano hádáte správně, byli tam právě ti organizátoři, a tak :DD No neříkejte mě, že tohle je náhoda ;e)

Brozkwička opustil jednání již kolem čtvrté ráno, zatímco zbytek našeho britského týmu, celý slovenský tým a ještě-určitě-někdo tam zůstal nadále… Slováci údajně vydrželi jednat do půl osmé, naši odpadli „už“ o půl sedmé :D

V 9 hodin byla poslední snídaně, dojídání zbytků národních specialit (především tedy domácí irské čokolády, barvené jak jinak než na zeleno ;-)), a vyhlášení vítězů. A nyní opět řečnické otázky: Vyhráli jsme či nikoliv? Pokud ne, bylo to těsné? A co Jan Tleskač? Jak už to v podobných případech bývá, těsně, ale opravdu jenom „o kousek to uteklo“… jsme nevyhráli, a tudíž se už žádný Brusel-Londýn nekoná.

Navrhnul jsem ještě aspoň udělat společnou fotku, což se podařilo realizovat:
Europanostra 2006 celostátní kolo Česká Skalice – společné závěrečné foto
A poté již nastoupili do autobusu a vydali se zpátky do Žďářu, vstříc světlejším zítřkům…

Autor

Martin

Pracuji jako ajťák a grafik na volné noze, zejména ale pro brněnskou firmičku vyrábějící ekodrogerii. Dále působím v brněnském systému místní směny Rozleťse, Českém zahrádkářském svazu, České psychedelické společnosti, spolku Archetypal a Mezinárodní komunitě dzogčhenu. Asi mě baví kumulovat různé funkce a přidávat si spoustu práce. Lidi o mě říkají, že jsem multifunkční, což je asi trochu pravda :-) Chcete mě podpořit? BTC: 37mf2FJR26Ce3DxMkocukJDgB1eVjasnZB, příp. PGP podepsané adresy dalších kryptoměn.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *