Naše Praha mléko dává aneb Exkuze do Prahy brozkvíma očima

Celé to probíhalo od středy, osmnáctého, až do pátku, dvacátého října. A bylo to… zajímavé :)

Začalo to ve středu odpoledne, kdy jsme o půl čtvrté nastoupili do vlaku směr Prágl. Kolem čtvrt na šest jsme si užili drobné zpestření ve formě přesednutí v Kolíně, kde jsme zázrakem nikoho nezapomněli :e)
V cílové stanici, na Smíchově, jsme zuřivě sháněli drobné do automatu na lístky na metro, které jsme o několik minut později skutečně upotřebili, když na nás hned po vystoupení na Andělu vybafnul revizor (ano, opravdu vybafnul, a opravdu vyděsil – náhle skočil doprostřed toho koridoru, přímo před naši skupinu, a prohlásil „Stát! Kontrola jízdenek!“ — taková slušnost, no teda, že se nestydí, takhle vyděsit vesany ze zapadlého a klidného maloměsta :e)).
Ubytování jsme měli zařízené v dé-dé-em na Klamovce, kousek od Anděla. Tam jsme si naházeli věci a hned jsme zase vypadli na společný program — tj. na Floru, na „film“ do Imaxu. No co vám mám povídat, všichni víme, že český Imax už 5 let promítá těch svých 10 třičtvrtě hodinových „ukázek 3D technologie“ a nijak se nenamáhá obměnit sortiment a nabídnout něco pořádného. (Představení „Haunted House“, na kterém jsme byli, se opravdu jinak než „fancy ukázka tři dé“ nazvat nedá – dějově to snad ani větší nuda být nemohla…)
Po „filmu“ ale byl nějaký čas, cca hodina, než přišel zpátky náš dozor (mimochodem, paní učitelky určitě moc dobře věděly, že Imax stojí za prd, že samy si šly oproti nám na normální film :D), a během této hodiny jsem se udělal víc fancy než za celý ten film předtím (detaily k tomuto neposkytuji :-P) Nicméně po nějaké době, kdy jsme se stěhovali zpátky na Klamovku, jsem už byl zase oukej, takže návrat proběhl bez jakýchkoliv problémů .o)
Inu, co pak? No napsat, že se kalilo až do rána by bylo poněkud hloupé, že. Obzvláště když přihlédneme k faktu, že takové věci by nezapadaly do smyslu školní exkurze a tak všelijak :] Takže radši konstatuji, že několik hodin poté jsme ještě měli společnou tiskovou konferenci, na které se probíraly nejrůznější záležitosti vztahující i nevztahující se k exkurzi samotné :ep
Z Karlova mostu

Čtvrtek začal zatraceně brzkým probuzením, již kolem osmé hodiny ranní (sic!), což převážná většina expedice velmi těžce nesla. Z (pravděpodobně velmi hlasitého) zapípání jednoho budíku dokonce některé jedince rozbolela hlava a bolest ustupovala až po několika hodinách (já bych normálně ty výrobce budíků, co udělají takto hlasitý alarm, zažaloval! :D)

V deset hodin byla naplánovaná prohlídka Poslanecké sněmovny Parlamentu, ze které byly zdaleka nejlepší koláče a čajík (sáčkový Twinnings s mangovou vůní, mňam!), co jsme dostali na meetingu se žďárskou místopředsedkyní a poslankyní Němcovou :e)) Aby alespoň vznikl dojem, že naše třída má zájem o politiku (a to jakože má – přinejmenším jedna osmadvacetina třídy), ptal jsem se jí na jednu otázku za druhou, z čehož byla nepochybně nadšená :]

Dalším bodem programu byl Petřín – tam jsme vyjeli lanovkou (to bylo někdy ve 2 odpoledne), s tím, že další sraz je ve 4 odpoledne pod Karlovým mostem na Kampě a ať si to mezitím užijeme. Rozumné řešení.
Na rozhlednu se mě nechtělo, stejně tak jako na zrcadla – už jsem tam stejně dřív byl… než jsem se stihl vzpamatovat, všichni se záhadně někam vypařili, což bylo jedině dobře, protože jsem se rozhodl sejít dolů pěšky, a jedině díky tomu vznikla sada krásných foteček zamlžené Prahy, například:
Pohled na Prahu z cesty z Petřína

Kromě toho mě nikdo nenutil jít jiným tempem, než jsem chtěl sám, takže to bylo príma. Není nad to se občas odtrhnout od davu – jedině tak si člověk může okolí užít…
Pod Petřínem jsem ovšem hned narazil na spolužačky, co ze samé lenosti jely i dolů lanovkou – a když prohlásily, že určitě jdou taky do tý zahrady (Vrtbovské zahrady), tak jsem se k nim přidal. Co mě ovšem naprosto šokovalo bylo, když na křižovatce Karmelitské s ulicí Tržiště prohlásily, že „ten podchod do tý zahrady jsme už určitě minuli“ a aniž by mě poslouchaly, že jsme ten podchod právě minuli a jsme 10 metrů za ním, rozhodly se, že se na to vykašlou a radši se půjdou najíst do mekáče. Nechápu :-S
Tak jsem se otočil, že tam půjdu sám, když jsem potkal další spolužáky, kteří vypadali, že mají o tu zahradu větší zájem. Nakonec to tak horké nebylo ani zde, vstup za 25 Kč jsem byl ochotný zaplatit jen já a Spolužák Ch. Ostatní radši zůstali dole a špekulovali, jestli to teda za to vůbec stojí tak dlouho, až vyšpekulovali, že asi jako néé…
Ti všichni o dost přišli, protože tam to opravdu stálo za to. Kromě krásného výhledu na celou Prahu tam byl jeden cool černej kocourek, co za náma šel po točitých schodech až nahoru :), a krásně upravená zahrada, kde bylo na rozdíl od rušného okolí krásné ticho a klid. Áách…
Výhled na Prahu z vrcholu Vrtbovské zahrady

Na Kampě přišla na řadu magnificentní open-air výstava leteckých záběrů celého světa od Yanna Arthuse Bernarda, která už nijak časově ohraničená nebyla – pouze v 7 hodin večer začínalo půlce třídy představení ve Stavovském divadle a té druhé půlce o půl deváté fotbal Sparta – Barcelona.
Já nebyl ani na jednom :-) Ale nepředbíhejme!
Nejprve jsem si udělal netradiční autoportrét:
Brozkví autoportrét netradičního charakteru .o)

Po výstavě ještě byl čas, a proto jsme se s UFOnem rozhodli zajít do čajovny. Rozhodně jsem prohlásil, že ta pravá ořechová čajovna bude U dvou šálků. Nikdy předtím jsem tam nebyl, ani jsem přesně nevěděl, jak se tam dostat, ale když jsem na ni měl doporučení, tak jsem ufona zkušeně ujišťoval, že to tam je úplně bezva a určitě se mu tam bude líbit :e) S výřezem mapky s okolím ulice Blanická z mapy.seznam.cz , velikosti 4×4 cm, vytištěným černobíle na koncept u mě doma na inkoustovce neblo zrovna jednoduché určit způsob jak se tam dostat. Snaha byla najít stanici metra Staroměstská, ovšem tu jsme nějak minuli, tak jsme došli až na Pařížskou ulici a následně vlezli do metra až na Můstku :) Takže jsme se asi půl hodiny prošli… z Náměstí Míru jsem už zkušeně ulici Blanickou našel a na ní i onu čajovnu (za tip děkuji lithin, je to tam vážně príma ;-)). Z původního plánu na vodní dýmku sešlo, neboť nám na to celé zbyla necelá hodina… takže jsme se museli spokojit s Touaregem (brozkwička) a matéčkem (ufon)… na sedmou večerní Ufon pospíchal do Stavovského divadla (v ošoupaných teniskách, roztrhaných riflích a podezřelé mikině – jak representativní oděv do divadla, není-liž pravda?:D) a já do Škabetkabaru na… chvíle napětí… nechci-uvést sraz! :] Ano skutečně, zatímco celá třída šla do divadla nebo na fotbal, brozwička měl zase něco extra: orgie s matfyzáky i nematfyzáky v podezřelém podniku na Smíchově :-))
A nyní, kdo tam všechno byl: Ani Okresní a krajský inspektor, ani hasičský a recitační sbor. Zato tam přišel celý průvod yšek, ututbutek, haniček, airguruů, doggísků a alesháků, přičemž milého brozkwičku potěšili sterilovanými brosvičkami v plechovce :]]

Pátek začal hned minutu po půlnoci ze čtvrtka: Jakmile totiž přišli fotbalistidivadelníci, pokračovali tam, kde to den předtím nestihli skončit… no zkrátka a dobře výsledkem bylo, že se šlo spát o půl čtvrté ráno – brozkwička nevyjímaje – ono to ani jinak nešlo, když byli všichni v jednom pokoji, že.
Ráno v 8 se opět vstávalo, zuřivě uklízelo, aby se hned v 9 vypadlo ven. Program byl opět veškerý žádný, takže jsem s Matíkem odjel na Florenc podívat se na expozici Járy Cimrmana v muzeu hl.města Prahy. Docela gut. Potom jsme skočili u Rozvařilů na oběd (Moravský vrabec, knedlík, zelí + polévka za 64 Kč) a pak se už potulovali po městě, dokud nám ve 2 odpoledne nejel vlak zpátky domů, na tiché a klidné maloměsto :)
V Levných knihách jsem ještě předtím objevil menší skvost – tlustou zelenou knížku o Keltech od Adain McCoyové, vyd. Volvox Globatorem (=známka kvality), to celé za pouhých 150Kč, tak jsem neodolal a koupil. Z takovýchto objevů mám vždycky radost :)
No a zazvonil zvonec a třídenní školní nonstop kalby byl konec! O půl páté dorazil vlak do Žďáru, tak jsem se opět zaradoval z té opět klidné atmosféry, chybějících předvolebních i jiných plakátů a svěžího podvečerního vzduchu :))

Autor

Martin

Pracuji jako ajťák a grafik na volné noze, zejména ale pro brněnskou firmičku vyrábějící ekodrogerii. Dále působím v brněnském systému místní směny Rozleťse, Českém zahrádkářském svazu, České psychedelické společnosti, spolku Archetypal a Mezinárodní komunitě dzogčhenu. Asi mě baví kumulovat různé funkce a přidávat si spoustu práce. Lidi o mě říkají, že jsem multifunkční, což je asi trochu pravda :-) Chcete mě podpořit? BTC: 37mf2FJR26Ce3DxMkocukJDgB1eVjasnZB, příp. PGP podepsané adresy dalších kryptoměn.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *