EULA říkám všemu, co je pro normálního smrtelníka nepoužitelný. Kromě samotné ‚euly‘ (licenčního ujednání) se do této škatulky výborně hodí zákony, a pak ještě fůra odborných publikací.
This Mrkvosoft End-User License Agreement (“EULA”) is a legal agreement between you (either an individual or a single entity) and Mrkvosoft Corporation for the Mkrvosoft software product identified above, which includes computer software and may include associated media, printed materials, and blah blah blah…
… no a takhle se to táhne asi 15 stránek. Obvykle v tom celém jde o to, že uživatel s Produktem nesmí nic dělat, že Společnost za nic neručí a zároveň má kdykoliv právo Uživatele žalovat, protože beztak jen pouhým nainstalováním Produktu porušil nějaký bod Licence.
Kdo třeba ví, že Microsoft si ve svých ‚smlouvách‘ vymiňuje, že může být administrátorem systému při aktualizaci? Nebo ještě lepší věc: „Souhlasím, že v rámci ochrany integrity software chráněného DRM (Digital Rights Management) může Microsoft provádět bezpečnostní změny v komponentech mého operačního systému, které mohou znemožnit kopírování nebo přehrávání obsahu a použití jiného software.“ Takže až po nainstalování budoucího Service Packu 3 zjistíš, že ti nejdou pustit MP3, tak už víš proč.
Svobodné licence od Creative commons jsou světlou výjimkou – kromě právničiny obsahují i pro člověka stravitelný souhrn.
Se zákony to není o moc lepší – jejich rozsah a provázanost je pro normálního smrtelníka taky děsivá… a vzhledem k tomu, že neznalost zákona neomlouvá, to není nic příjemného… ani tak vlastně nevím, jestli jsem právě neporušil nějaký zákon, tím že je kritizuju.
A co se týče vědeckých publikací a učebnic, o tom už vlastně psala Anička, takže už to snad není třeba opakovat…
