Minařík je nebezpečná četba.
Opět jsem se o tom přesvědčil teď, když jsem asi po dvouměsíční pauze opět otevřel jednu z jeho knih a jal se absorbovat jeho nauku. I přes v poslední době znamenitý duševní stav se mě během cca 5 minut čtení zmocnila „stará známá“ existenciální úzkost, kterou jsem naposled řešil o prázdninách v létě. Hmm…
Dnes jsem ve škole si užil projekci tohoto neuvěřitelného dokumentu z poloviny devadesátých let.
Nekritický techno-optimismus v praxi, ještě z doby počátku masovějšího rozšiřování internetu.
Pohádka o tom, kterak současné lidstvo zapomnělo na pokoru.
Mimochodem, dokument obsahuje jedny z posledních videonahrávek Timothy Learyho.
Masakr, pěkně mě to rozsekalo. Takové nebezpečné věci by se na akademické půdě snad ani neměly pouštět.
Uvažuji, zda-li je možné dokonalým přijetím a ztotožněním se s paradigmatem sociálního konstruktivismu dobrat spásy.
Podpořeno sémiotikou a dualitou označující–označovaný to je IMO bezvadný model dekonstrukce veškerých iluzí o tzv. realitě.
Aspoň to na mne tak působí.
Mám pocit, že právě sociální konstruktivismus je polem, které velmi dobře zrcadlí každodenní zkušenost se světem, a které se až překvapivě dobře shoduje s tím, co jogíni a mystikové a šamani odnepaměti tvrdili.
Napadlo mě to na dnešním semináři „kyberkultury“. Sociální konstruktivismus je vlastně postmoderní mystickou naukou. Co jiného z poslední doby se tak těsně přibližuje poznání Pravdy?
:)