Pocit seberealizace

Na střední škole jsem se jednou dozvěděl, že pro uspokojení potřeby seberealizace je zapotřebí minimálně 4 hodiny denně pracovat (studovat, …)

Pokud nemá člověk takovou práci a nesměřuje ani k žádnému ideálu, opravdu se začne projevovat taková nespecifikovatelná rozlada. Je dobré, když si to člověk někdy zažije – pokud si to zároveň uvědomí a bude hledat příčiny takových stavů.

Teď mne omluvte, jdu pokračovat v noření se do příčin. Zatím všechny tzv. „příčiny“, které vylezly na povrch, se ukázaly jako falešné příčiny, které zastírají něco hlubšího.

Eklekticismus, synkreze, syntéza…

Od druhé poloviny 20. století, kdy se do vyspělého světa začaly dostávat nové informace s bezprecedentně vysokou dostupností každému a v prakticky neomezeném množství, a vlivem nejmodernějších komunikačních prostředků, zejména internetu, pozorujeme v tomto světě trend syntézy všeho vědění a aspektu kultury.

Přináší tato hyperinformovanost jen samá pozitiva? A není přílišná demokratizace vědění mezi širokou populaci začátkem konce civilisace?