Zadní světla rychlíku

Konečně jsem si vyzkoušel pravé sobotní zoufalství.

Takřka romantická scéna sledování vzdalujících se koncových červených světel rychlíku měla ten háček, že další spojení ze Žďáru do Jeseníků, a to ještě V SOBOTU, nejede co pět minut.

Nakonec bude zpoždění „pouze“ 4 hodiny oproti původnímu plánu. Momentálně zevluji v Brně při čekání na spoj do Olomóce.

Je čas udělat dětem pá pá.

Počítačové psycho

Kamarádi se mě ptají, proč studuji psychologii a ne radši IT, když „přece těm počítačům tolik rozumím“, že je mě na nějakém humanitním okecávacím oboru škoda.
Poslední dny jsem u počítače různým šolicháním webových stránek a jinými činnostmi strávil více času, než by bylo zdrávo. Od určitého momentu přijde chvíle, kdy by člověk se vším technickým sekl a rozdupal. Ztráta představy o čase, slzící oči — tohle má člověk dělat celý život na full-time? No to snad ne.
Zlaté zevlování na filosofickém okecávání bez nutnosti čumět 16 hodin denně do obrazovky počítače.